117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kronika z letního tábora starších

Tisk

10.7.2017
Ráno jsme se poprvé vzbudili při hře na kytaru. Všichni z nás stihli včas vylézt ze spacáků, obléct se a vyběhnout ze stanů. Naše první raníčková hra byla tentokrát zaměřena jak na rychlost, tak i na sílu. Poté si šli někteří odvážlivci vyzkoušet, jak je ráno teplá pohorka a zároveň si tak splnit jednu ze zkoušek Žižkovy pečetě. Poté následovala snídaně a za chvíli jsme již seděli na našem prvním ranním nástupu. Zde nám bylo sděleno především, co nás bude přes den čekat, nebo co budeme jíst. Ihned po nástupu nám byla představena mapa a pravidla celotáborové hry a krátce nato začala první hra. V ní šlo o to, že po území tábora bylo umístěno pět úřadů a naše týmy měly za úkol obejít všechny tyto úřady s žádostmi, které se týkaly například výstavby železnice nebo vesnice na hracím území. Hru jsme všichni stihli do oběda, i když někteří s tím měli trochu problém. Celé odpoledne nám zabrala příprava táborového ohně. Jako každý rok jsme se při tom rozdělili na skupinky kládačů, chrošťařů a smolařů. I tato poměrně náročná činnost se přes všechny obtíže s tím spojené podařila dokončit včas. Díky tomu jsme si mohli již chvíli po večeři zazpívat u ohně první písničku. Den to byl vskutku náročný, a proto jsme byli všichni rádi, když jsme mohli vklouznout do spacáků.

11.7.2017
Tento den začal jako obvykle raníčkovou hrou. Potom byla snídaně, zubání a nástup. Ampetu byl Vladzo. Dopoledne jsme se něco naučili v bločkách. Po bločkách a obědě následovala etapa zvaná chůze v bažinách. Úkolem bylo přejít úsek bažinami vždy s různým ztížením – nosili jsme kamení, šli poslepu, po kuláčích, atd. Závěrem bylo, že jsme šli všichni poslepu a jen jeden nás vedl a viděl, dokud jsme nedošli do tábora. Po etapě bylo volno na dřevo do týpí a pak po tom se šlo spát.

12.7.2017
Ečin: Hárdy
Ampetu: Mautin
Služba: Vlajha Trans spol. a.s.
Jednoho krásného dne jsme všichni vstali při zvuku kytary a vydali se na raníčkovou hru. Po hře si většina lidí hupla do Pohorky a vydali se na snídani. Po tom, co proběhla snídaně a ústní hygiena, vydali jsme se na nástup. Tam nám řekli, že ampetu je Mautin a on nám řekl, že se dobře najíme a co budeme dělat.
V tento den bylo naším úkolem přepravit věci přes vodu a bažinu. V úkolu bylo, že máme udělat lanovku nad Pohorkou. Každá skupinka měla dobrou lanovku, ale jen jedna mohla být výtečná. Soutěžilo se v rychlosti přejezdu, počtu kusů na jeden převoz…
Po převozu všeho nákladu jsme vyfasovali chvilku volna. A pak už jen večeře, nástup, večerka a tím skončil den, kde jsem byl ečinem.

Aktualizováno Pátek, 11 Srpen 2017 13:26 Celý článek...
 

Závěrečná výprava 2017

Tisk

Už zase, znenadání, přilétla nezvaná, závěrečná výprava. Rok utekl jako voda, a tak nastal čas i poslední výpravy v letošním školním roce. Výpravy ven už tolik nefrčí, navíc do toho vždy vletí školy v přírodě, nemoci, dny PID nebo Votvíráky. I přesto se nás sešlo chvílemi deset.
Vyrazili jsme na nedaleké Brdy, kde to máme moc rádi, abychom zkontrolovali všechny kempy, zda si ještě drží svůj půvab. Z Kytína nahoru nás dohánějí dva na koni. Během našeho funění nám vyprávějí příběh jejich aktuální cesty do Španělska na koních. Musím přiznat, že to ve mě zanechalo hlubokou obdivnou myšlenku, a tak jsme jim alespoň popřáli štěstí za jejich snem. Asfaltka nám ubíhala, až jsme se ocitli v lese, nejprve na Bonanze, následně na Zelených šiškách, kde jsme se rozhodli zůstat přez noc. Dojít na dřevo není žádný problém a už už se pečou buřtíky a klobásky, pálí housky a chleby padají do ohně. S plným bříškem se přeci lépe usíná. Činčila nám hraje na kytaru, my posloucháme a v mezičase klábosíme. Stmívá se a jediným rušivým elementem je parta trampů na vedlejším kempu. I my nakonec uleháme na karimatky, většina do spacáků, někteří jsou tvrďáci... Ty přece nevybalují ... Jenže noc je studená a s prvním vzlikáním nezbývá, než spacák přecijen vybalit ...

Osmá je standardem vstávání. Rozdělat oheň, snídani, zabalit, učesat, vyzubat... Typické stereotypy rána, které trvají od hodiny do dvou a půl. Vyrážíme s pocitem očekávání z dnešního dne. Vymysleli jsme cestu atypickou, nakonec jsme se shodli, že ji nikdo z nás takto ještě nešel (což se na Brdech už moc často nestává), jen toho asfaltu mohlo být méně. Kytínská cesta, knížecí studánky... hra na medvěda, sedm, ... asfalt, asfalt.... silnice, sedm, mezitím oběd... A najednou je pozdní odpoledne a my stoupáme po žluté... Trochu odbočit a už jsme u ní ... Sroubek, přístřešek .... Stále je Bleskovka super... Jen by nás zajímalo, kdo odnesl ten super rošt... A už zase ... dřevo - sbírání, potom lámání, slíváme vodu do ešusů a s lahvemi vyrážíme ke studánce. Činčila zůstává u batohů, aby se s nimi nic nestalo, my ostatní můžeme ještě blbnout a povídat během chůze lesem. Každý plníme lahve u studánky a už se zase vracíme na kemp. Rozděláváme oheň, vaříme si večeři, potom čaj. Činčila nám vypráví o krojích, rozdává nové nášivky, ale bohužel naknec výprava slbová není. Hraje se na kytaru, zpíváme a klábosíme, až nakonec uleháme do spacáků znaveni, ale spokojeni.

Ráno, zase ráno. Půl desáté a nám se pořád nechce ze spacáků. O to rychleji ale potom snídáme a balíme a v podstatě za hodinku už jsme na cestě. Čeká nás 7 kilometrů a času je tak akorát. Okolo studánky, kde bereme vodu a už jsme u Kuchyňky. Odbočujeme na Hostomice a těsně před loukami obědváme. Louky jsou peklo. Slunce praží, nohy bolí, ale projít se musí. Silnice potom je ještě horší. Jenže to už se blížíme k Hostomicům. Na náměstí proletíme okolo zmrzliny, abychom měli asi 8 minut rezervy do odjezdu vlaku.
Stejně byla ta výprava fajn. A nám už nezbývá, než se znovu potkat na táborové louce. Už za pár dní, přeci!

 

První víkendová výprava Cepníků

Tisk

Někteří Cepníci s námi byli již na vánoční výpravě, ale pro mnohé byla tato výprava první víkendovka bez rodičů. V pátek odpoledne se na hlavním nádraží sešlo 9 nejodvážnějších, se kterými jsme dojeli vlakem do Cerhovic. Tento večer jsme došli jen do školy, kde jsme byli ubytovaní, navečeřeli jsme se, trochu jsme si pohráli v tělocvičně a už byl čas zalézt do spacáků. Všichni usínali plni očekávání, co sobota přinese.
V sobotu byl budíček velmi brzy, někteří jedinci řádili už kolem 7. ranní. Alespoň toho během dne více stihneme. Po snídani jsme vyrazili na výlet. Už od rána bylo horko, takže jsme byli rádi, že můžeme zalézt do lesa do stínu. Během dne jsme si zahráli mrazíka, mnohokrát jsme zopakovali hru sedm, pluli jsme lodí, hledali věci, které nepatří do přírody, zaplavali jsme si na louce, házeli si tenisáky a rozhodně jsme se nenudili! Také jsme se cestou zastavili na rozhledně. Když jsme se vrátili domů, tak jsme se ještě před večeří učili vyřezávat z klacků. K večeři byly řízky s kaší a všichni jsme si moc pochutnali. Jelikož je dlouho světlo a teplo, vydali jsme se ještě na chvíli ven i po večeři, tentokrát jen na blízkou louku a vzali jsme s sebou míče a ringa. Příjemně jsme se za celý den unavili, takže doma jsme se už jen umyli a zalezli do postelí. Tentokrát usnuli všichni velmi rychle.
Nedělní budíček byl až kolem půl 9, protože nás sobotní výlet dosti unavil. K snídani jsme měli krupicovou kaši. Po snídani nás čekalo velké balení a hledání svých věcí. Stihli jsme to docela rychle, takže jsme se, stejně jako předešlý den večer, vydali ještě na louku si trochu pohrát. A po obědě jsme se už museli vypravit na cestu na vlak. Trochu nám začalo poprchávat, ale nejvíc pršelo až když jsme byli schovaní v budce na zastávce a čekali na vlak. Cesta vlakem utekla docela rychle a na nádraží na nás už čekali rodiče. Všichni jsme se na ně už těšili, abychom jim mohli vyprávět, jak jsme si celý víkend užili!

Aktualizováno Úterý, 06 Červen 2017 19:15
 

Dubnová výprava za čarodějnicí

Tisk

Tato výprava byla trochu jiná než běžné výpravy. Kromě toho, že s dětmi jeli po delší době opět i rodiče, měli se v daný čas dostavit na nádraží ve Zdicích. Neměli tam však být všichni najednou, ale byli navíc rozděleni do dvou skupin. My jsme se tam s Činčilou a Ančou také stihli zastavit, ale styčným bodem zde byl Mrak s Luckou. Ti měli za úkol přivítat příchozí a předat jim popis cesty. Účastníci se následně měli vydat na cestou a řídit se podle instrukcí.

Když startovala první skupina, která byla poněkud prořídlejší, než se původně očekávalo, my jsme umisťovali poklad na odpočívadlo. Času jsme měli docela dost. Poklad bylo sušené ovoce a měli ho najít v návaznosti na tajenku z křížovky. Ještě před tím však účastníky čekaly dva úkoly. Prvním byla hra na Mrazíka, při které měli běhat ve dvojicích dítě + rodič. A druhým úkolem byla chůze poslepu pomocí vedení pouze ukazováčky.

Po umístění pokladu jsme mohli pokračovat. Čekalo nás připravit ještě jeden úkol. Tím byla malá opičí dráha, na které měly děti závodit proti dospělým. Mezi pokladem a opičí dráhou však čekal ještě další úkol, naštěstí ale bez potřebných příprav. Byla to vybíjená papírovými koulemi, ale děti u toho seděly rodičům na zádech.

Zatímco děti s rodiči pokračovali v cestě a už i druhá skupina vyrazila my jsme dojeli pod kopec a čekal nás nesnadný úkol – donést věci do cíle. Do cíle, který byl pod vrcholem. Vodu a hrnec na čaj, kostým pro čarodějnici, nějaké jídlo, diplomy pro děti…snad máme všechno. Uf, vylézt nahoru nebyla žádná legrace. Ale zvládli jsme to. Teď ještě najít nějaké dřevo. A už i oheň hoří a hrnec s vodou na čaj se hřeje. Pomalu by se už mohla blížit první skupina. Činčila jde na vrchol vyhlížet příchozí. Já se mezitím pomalu měním v čarodějnici. Jsou slyšet hlasy…že by už někdo přicházel? Někdo jde, ale není to nikdo z našich účastníků. Tak si dám alespoň kafe... Přichází se na nás alespoň podívat Lucka s Mrakem.

Konečně se někdo blíží! Máme tu první děti! Ptám se jich, jaká byla cesta a jestli tu se mnou třeba nechce někdo zůstat, že bych si ho upekla. Ale nikdo nechce. Jen Míra se nabízí, že mi bude vařit, to bych si nechala líbit! Dětem tedy rozdávám diplomy za to, že cestu ke mně zvládly a každý dostává samolepku a razítko do notýsku. Jejda, nemáme razítko…tak obtisknu palec, co se dá dělat. Povídáme, opékáme buřtu a jiné pochutiny, káva a čaj také nechybí.

Trochu nám pokročil čas, někteří se již vydávají na vlak, jiní ještě zůstávají. Druhá skupina je větší a cesta jí trvá o něco déle. Ale už také přicházejí! Opět ta samá slova, ty samé otázky, opět nikdo nechce zůstat. Rozdávám tedy diplomy, samolepky a můj podpis palcem. Všichni si pomalu začínají opékat oběd, děti se „ztratily“ v chodbičkách, které jsou ve skále a hrají si tam společně. Utíká to rychle a už se pomalu nachýlil čas k odchodu. Přeci jen je neděle a zítra se jde do školy. Už i poslední odcházejí na vlak.

Konečně si můžu sundat paruku a kabát. Už mě od toho svědil celý obličej a bolí mě záda. Sbíráme všechny věci a vydáváme se k autu. Všechno nakládáme a vyrážíme na cestu. „Ještě bych jim mohli stihnout zamávat na vlakové zastávce…“ Vjíždíme do vesnice a tam jdou podél silnice, tak máváme. Pak ale koukám na mapu a zjišťuji, že to mají na vlak ještě docela daleko. Zřejmě někde špatně odbočili. Koukáme na hodiny a už s Ančou vystupujeme a Činčila to otáčí a jede pro ně. Na vlak je prostě odvozí. My pokračujeme podél silnice k vlaku. Na zastávku přicházíme současně s prvními, které Činčila přivezl. On jede ještě pro zbytek skupinky. Mě dochází, že jsem ještě celá černá, jak jsem byla namaskovaná. No nevadí. Už přijíždí Činčila i podruhé. My nasedáme, loučíme se a jedeme domu. Tento adrenalinový konec byl trochu nečekaným zakončením dne. Budeme se těšit zase příště a snad i počasí se ustálí a už nebude sněžit, jako tento den…

Fotky z výpravy najdetezde.

Aktualizováno Pondělí, 05 Červen 2017 19:21
 

Cepnická výprava za jarem

Tisk

Ano, uznáváme, nebyla předpověď úplně ideální... Mělo po týdnu nádherného sluníčka víkend propršet. Přesto jsme věřili .... A s námi i 6 odvážných Cepníků, kteří se s námi vydali na výpravu za jarem.
Ráno bylo slušně, trochu zima, ale jen co jsme vylezli na Zbraslavi z vlaku, už to slintalo. My jsme to ale nevzdali a vyrazili jsme do okolních lesů. Nejprve jsme potkali miniZOO, kde jsme si prohlédli dravce a ptáky, a také zvířata žijící volně v lese. A jen, co jsme opustili ZOO, jsme začali stoupat do kopců zbraslavského údolí.

Všichni jsme to zvládli na jedničku, ale ten déšť... Na kopci jsme zneužili odpočívadlo proti dešti a zahráli jsme si hru na získávání paprsků slunce. Pak už jsme ale pokračovali na místní pozůstatky hradiště. U něj jsme si pod odpočívadlem dali oběd... A... Už se rozpršelo hodně... Však stateční Cepnící se nevzdávají. Nasadili jsme pláštěnky a pelášili jsme na dřívější vlak, abychom nebyli nemocní.
Na "hlavák" jsme dorazili v půl třetí, a tak jsme vyrazili do klubovny, kde jsme si dali sváču, dali sušit bundy a užili si zbylých aktivit. Vyzkoušeli jsme si ozdobit velikonoční vejce, hrát si s písmeny a slovy, a také získali sluníčku co nejvíce paprsků. Pak už se čas přiblížil a nám nezbývalo, než se obléknout, vzít si batůžky a bundy a vyjít před klubovnu, kde na nás čekali rodiče.
Chválíme všechny odvážné, kteří s námi na tuto výpravu vyrazili.

Aktualizováno Středa, 17 Květen 2017 09:22
 

Sportovní odpoledne a přespání bez rodičů

Tisk

Počasí máme trochu jako na houpačce, chvíli svítí sluníčko, chvíli prší, a proto jsme tentokrát raději využili pobytu v tělocvičně. Stejně jako loni, i tentokrát jsme měli zamluvenou tělocvičnu v ZŠ Jižní IV. Oproti minulému roku jsme ale měli navíc ještě jednu tělocvičnu, ve které je i horolezecká stěna. Sešlo se nás docela hodně, a proto jsme si mohli všichni odpoledne pořádně užít a společně se vyblbnout.

Nejprve jsme se tedy přesunuli do tělocvičny s horolezeckou stěnou, kde jsme se rozcvičili, vyzkoušeli jsme si chůzi různých zvířátek, zaházeli jsme si míčem a hlavně ten, kdo chtěl (což byli skoro všichni), tak šli lézt na stěnu. Všem to šlo moc dobře, většina vylezla až do půlky stěny, což už je pěkná výška. Když už si lezení vyzkoušeli všichni, kteří chtěli, bylo na čase se vydat zpátky do tělocvičny, ve které jsme strávili zbytek odpoledne a také celou noc.

Trochu jsme posvačili a následně jsme celé odpoledne trochu blbli a trochu si hráli společně. Houpali jsme se na kruzích, skákali ze žebřin do obrovské žíněnky, klouzali se na lavičce zaháknuté o žebřiny, běhali jsme, hráli jsme fotbal atd. Také jsme si společně zkusili hod na cíl a zahráli jsme si pexeso na dálku, protože pro druhou kartičku jsme se museli vždy trochu proběhnout. Také jsme si zazávodili na opičí dráze, nejrychlejší byl Míra, který se stal vítězem. Nakonec jsme ještě běhali pro lístečky, na kterých byla napsaná zpráva, a když jsme ji vyluštili, šlo se večeřet. Taky jsme byli všichni pořádně uběhaní, takže jsme něco na posilněnou už potřebovali.

Po večeři jsme si už jen připravili všechny potřebné věci ke spaní, vyčistili jsme si zuby a převlékli se do pyžam. Vedoucí nám ukázali pár fotek z táboru, abychom věděli, na co se v létě těšit. A pak už začala pohádka. Lotrando a Zubejda. Někteří pohádku do konce nedokoukali, protože usnuli a ostatní usnuli brzy po pohádce.

Ráno jsme si už jen zabalili, nasnídali jsme se, trochu jsme se ještě proběhli, ale brzy už přišli rodiče a my jsme se s nimi odebrali domů vyprávět jim, jak jsme si celé odpoledne a noc užili. Pro některé to byla první noc bez rodičů, někteří už s námi někde byli a věděli, do čeho jdou, ale všichni byli moc šikovní a krásně to zvládli! A my se budeme těšit zase příště!

Fotky z výpravy najdete zde.

Aktualizováno Středa, 17 Květen 2017 09:23
 

Cepnická výprava do svíčkárny

Tisk

Leden je takový měsíc, kdy se nikomu nikam nechce. Navíc letos, kdy posledních 14 dní mrzne a sněží a mrzne. I přesto se nás ráno na "Masaryčce" sešlo mnoho. Výprava byla tentokrát i s rodiči, takže byli všichni natěšení na připravený program. Domluvili jsme totiž prohlídku a výrobu ve svíčkárně Rodas v Šestajovicích.

Došli jsme do vlaku, usadili jsme se - kam jinam než nahoru - a vlastně hned jsme už vystupovali. Zima dnes už nebyla tak hrozná, přesto to nebyl žádný med. Vyrazili jsme proto rychle na procházku do Klánovického lesa. A když už jsme šli do svíčkárny, tak i celý program byl orientovaný na vosk, svíčky a oheň. Začali jsme pěkně z ostra - komu nejdéle vydrží hořet papír. Všem to šlo velmi úspěšně, nikdo se nepopálil a hnedle bylo všem tepleji. Následovala aktivitka skládání puzzlů svíčky, poté rozluštění tajného písma a už jsme mířili do tepla svíčkárny.

Zde jsme se všichni zahřáli, dali si oběd a horkou čokoládu z místní čokoládovny a už jsme se vrhli na zdobení a namáčení svíček, sypání koupelové soli do pytlíčků či vykrajování mýdel. To nám vše zabralo část odpoledne, abychom se pak oblékli a vyrazili autobusem zpět k domovu.

Nezapomeňte se také podívat na fotky z výpravy.
Aktualizováno Středa, 22 Únor 2017 10:13
 

Vánoční výprava

Tisk
alt

Vánoce – svátky klidu a míru, ale také očekávání z dárečků a dalších radostí – pro každého individuálních. Tento čas se nám přiblížil na vzdálenost jednoho víkendu, takže i my jsme vyrazili nastartovat a započít vánoční pohodu naší Vánoční výpravou.

A i přesto, že by se zdálo, jak je každá výprava stejná, tato byla tak jiná. Hlavně proto, že spolu s Orlíky s námi také na svou první víkendovou výpravu vyrazili i Cepníci. Tím pádem i na srazu na „hlaváku“ bylo v pátek velmi živo, viděli jsme první úsměvy, ale také první slzičky toho, jak se nám nechce rodiče opouštět. Pak najednou už sedíme ve vlaku, všichni usměvaví, a vyrážíme směr Přelouč a Heřmanův Městec, kde máme zařízené ubytování. Na místo dorážíme bez zpoždění, dáváme všem povinné reflexní prvky, vedoucím zastavovací terče na auta a už se šineme městem k vyhřáté budově. Cestou potkáváme doprovodné vozidlo. Až pak najednou se objevujeme v jídelně s večeří a čajem v ruce, Činčila povídá, jak se zde budeme chovat, kde najdeme záchod atd. A po jídle? Přeci nepůjdeme spát, mnohem raději si upečeme vlastní cukroví – těsto na perníčky už máme hotové, tak válíme jak o život a brzdí to zase kuchař, protože nestíhá dopékat. A pak už všichni leží ve spacácích, převalují se z boku na bok, aby mohli následně usnout a probudit se ve zmrzlé sobotě.

Ráno všichni protřou oči, oblečou se a razí zdobit večer upečené perníčky. Mezitím se připravuje snídaně a čaj. Všichni posnídáme, zabalíme batůžek, oblečeme se do mrazivého dne a vyrážíme před budovu. Zde se s námi setkává kometa, která za to, že jsme ji loni pomohli najít správnou cestu, letos pomůže nám přiblížit se k vánocům. Ukazuje nám adventní kalendář, kde je pro každého, jak se později ukazuje, schovaný drobný úkol, často v souvislosti s českými zvyky. -7, nulová vlhkost, vítr a mráz. I proto putujeme kalendářem i lesem rychlostí, abychom nezmrzli. Hod botou, sedm, snickers, skládání obrázků kalendáře, rozkrojení jablka, skládání lodiček … svačina…. Snickers, hod botou, sedm, zpíváme koledu, …. A vzdáváme to. Po 18 úkolech se rozhodujeme vrátit do tepla, aby nikdo nebyl nemocný. Zde si dáváme teplý čaj a zeleninovou polévku, rozmrzáme, abychom po hodině mohli zase ven, tentokrát už jen na nedaleké hřiště. Zde pokračujeme spolu s kometou k blížícím se Vánocům. 22, 23… 24! Kalendář je vybraný. Děkujeme kometě za to, že nás takto provedla a míříme zpět do tepla. V šatně se ani nezouváme, pouze si dáváme teplý čaj a zase jdeme ven. Tentokrát ale ke stromečku. Před vstupem si všichni bereme svou svíčku a vyrážíme. U stromečku nás čekají dárečky od našich kamarádů. Zpíváme pár koled a dárečky rozdáváme. Ale už honem do tepla, ať nezmrzneme. Sundáváme oblečení, převlékáme se do domácího a společně, zatím ještě bez dárečků, vcházíme do jídelny, kde hoří svíčky a je připravené cukroví. Každý dostáváme talíř s bramborovým salátem a kuřecím řízkem, přejeme si dobrou chuť a pouštíme se do všech těch dobrot. Po jídle sbíráme talíře, přinášíme si dárečky a rozbalujeme. Svíčky… PF… KPZ, spousta pěkných věcí. Někteří si dáváme ovoce, jiní cukroví, u toho skládáme dřevěné skládanky a užíváme dárečků. A když se přiblíží hodina H, nezbývá, než si vyčistit zuby, převléknout se do spacího a ulehnout do postele a usínat s pocitem radosti ze všech dárečků a uplynulého dne.

S ranním vstáváním si uvědomujeme, že už za pár hodin jedeme domů. Dáváme si bábovku, krupicovou kaši, zbylé cukroví a jdeme balit si své věci. Vedoucí nám u toho pomáhají, aby nám to šlo rychleji. Poté se oblíkáme a vyrážíme ven na hřiště si na hodinku pohrát. Už nás všechny z žabáků bolí svaly, tak jdeme zase do tepla. Zde na nás čeká chléb k obědu. A jakmile máme všichni snědeno? Dobalujeme poslední zbytky oblečení, doklízíme poslední místnosti a vyrážíme na vlak. Městem projít jde dobře, začíná nám sněžit. A už sedíme ve vlaku. Zde dojídáme poslední mističku s cukrovím a už se vítáme s rodiči na nádraží.

Nezapomeňte se podívat na fotky z výpravy!

Aktualizováno Pondělí, 26 Prosinec 2016 12:49
 

Jak jsme pomáhali panu Dubínkovi

Tisk
alt

Trochu neobvykle jsme měli sraz na Hájích, odkud jsme se vydali autobusem do Říčan. V lese jsme byli téměř hned a rovnou na začátek jsme si vyzkoušeli „Sedm“. Zanedlouho jsme v lese objevili obálku s dopisem, který nám napsal pan Dubínek. Prý není nic snadného připravit přírodu a zvířátka na zimu, a proto nás žádá o pomoc. Nerad se však s lidmi setkává, takže nás bude celou cestu doprovázet pouze prostřednictvím dopisů. Rozhodli jsme se panu Dubínkovi s přípravami na zimu pomoct a byli jsme zvědaví, co vše nás čeká. Sice je teprve polovina listopadu a zdálo by se, že do zimy je ještě času dost, ale všude už bylo alespoň trochu sněhu.

Ještě před plněním prvního úkolu jsme si zahráli Škatulata batulata, a potom jsme se už pustili do prvního úkolu. Listy ze stromů na podzim opadávají, ale některým listům se úplně nechce, takže naším úkolem bylo listy trefit tenisákem. V další obálce nám pan Dubínek přichystal obrázky zvířat a jejich stop a my jsme je měli k sobě správně přiřadit, což se nám docela povedlo. Ve většině dopisů byl také nadpis napsaný tiskacími velkými písmeny, takže jsme si to mohli už téměř všichni přečíst.

A to už byl čas na oběd. Našli jsme si pěkné místo na sluníčku a navíc jsme si rozdělali oheň, abychom se alespoň trochu ohřáli. Vedoucí nám také vysvětlili, že pokud chceme udělat oheň, je třeba dbát bezpečnosti a dát pozor, aby v okolí nebylo nic, co by mohlo začít hořet. Také je nutné ohniště zalít vodou, aby už nic nemohlo začít hořet, studený popel odnést do lesa a místo, kde bylo ohniště, zase zahrabat.

Jelikož jsou zvířátka plachá, je potřeba být dostatečně potichu, pokud jim chceme nějak pomoci. Šli jsme tedy za vedoucími, kteří, když slyšeli nějaký hluk, tak se otočili a my jsme v tu chvíli museli zkamenět. Při plnění dalšího úkolu jsme si vyzkoušeli formaci, ve které létají ptáci, když létají do teplých krajin. Myška a Lucka šly vepředu a děti vytvořily tvar, který vypadá jako písmeno „V“, celou dobu jsme se museli držet za ruce. Úkolem bylo nanosit co nejvíce šišek, ale nést mohli vždy jen ti, kteří byli na konci formace a měli jednu ruku volnou. Tento útvar jsme si vyzkoušeli potom ještě jednou, a to když jsme si všichni kromě Lucky a Myšky zavázali oči a poslepu jsme je následovali, tak jako ptáci následují toho, kdo letí jako první.

Jedním z úkolů bylo také nanosit zvířátkům potravu. Ale každé zvíře jí něco jiné a my jsme tedy museli ještě správně roztřídit, jaká potrava je pro jaké zvíře. Ještě než jsme došli na vlak, tak jsme postavili takový přístřešek, zimoviště, která si zvířata vytvářejí. My jsme měli navíc k dispozici plachtu, takže se nám povedlo udělat zimoviště takové, že jsme se tam pak všichni vešli.

Celý den jsme kromě hry „Sedm“, kterou jsme stihli hned několikrát, také sbírali lístečky s dubovými listy a žaludy, které vedoucí trousili z kapes. Přes den byla sice chvílemi zima, ale pohybem během her a teplým čajem z termosek jsme se krásně zahřáli a celý den utekl velmi rychle. U nádraží nám pan Dubínek nechal poslední obálku. Děkoval nám za pomoc a na památku nám každému nechal kouzelný žlutý dubový list. Ve vlaku jsme už jen rozdali samolepky a razítka jako obvykle a na nádraží v Praze jsme se opět setkali s rodiči.

Nezapomeňte se také podívat na fotky z výpravy tady.

Aktualizováno Neděle, 13 Listopad 2016 19:55
 


Strana 1 z 5

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner

Kdo s tebou brouzdá

Právě připojeni - hostů: 2