117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Společná vánoční výprava 2017

Tisk

Vánoce se blíží, nakukují ze všech stran, zima už je taky pořádná, a tak je nejvyšší čas vyrazit na naší další společnou výpravu. Tentokráte se vydáme do kraje písku, skal a borovicových lesů. Ubytováni budeme v ZŠ Okna, kde si užijeme spoustu zábavy, a hlavně se pokusíme nasát více vánoční nálady, okusíme vánoční zvyky a spoustu dalšího.
Žádáme o přihlášení dětí na výpravu, a to nejpozději do středy 14. prosince - buď vyplněním online formuláře nebo emailem Činčilovi.

Kdy: 15. - 17. prosince 2017
Kam: ZŠ Okna
Sejdeme se: v pátek 15.12.2017 na Hlavním nádraží dole v hale pod cedulí s odjezdy vlaků v 17 25
Vrátíme se: tamtéž v neděli 17. 12. 2017 v 16 15
Cena: Pavézníci 600,- Kč; Cepníci 400,- Kč (cena je rozdílná hlavně kvůli levnějšímu jízdnému a menším porcím jídla u Cepníků)

Co mám mít s sebou: Do batohu úměrné velikosti zabalíme spacák a převlečení na spaní, večeři na pátek, karimatku, plyšáka, baterku, hygienické potřeby, teplé oblečení na ven (šála, kulich, rukavice), oblečení na doma na převlečení (tepláky) a dostatek ostatního oblečení, misku, hrneček, lžíci, papír, tužku, šátek, přezůvky, láhev na pití (alespoň 1 litr) – termoska výhodou, malý batůžek, nůž. Zbylé věci dle zvyku a potřeby.

Na vánoční výpravě bývá zvykem, že slavíme Vánoce společně. Proto nezapomeňte vzít krabičku cukroví od maminek a babiček na ochutnání. Dále by bylo dobré pro kamarády vzít nějaký dáreček a jeden dárek vezměte neoznačený.
Cepníci si nepovezou velký batoh ve vlaku, ale rodiče jej na nádraží naloží do auta, které jej včetně dalších věcí odveze až na místo. V neděli pak budou batohy navráceny v návaznosti na návrat. V malém batůžku do vlaku si Cepníci povezou: Svačinu, přezůvky, nezapomenou památníček.

Kontakt:
Martin „ Činčila“ Prejza Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , 728 338 336
Martin „Mautin“Fiala Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , 724 166 651

Aktualizováno Čtvrtek, 07 Prosinec 2017 08:43
 

Cepnická vánoční besídka

Tisk

Stejně jako minulý rok, i letos bychom se s vámi rádi ve vánočním čase setkali. Těšit se můžete na teplý čaj nebo kávu, promítání fotek z uplynulého roku, drobné vánoční vyrábění apod. Budeme zde také předávat nástěnné kalendáře s fotkami z celého roku, které si můžete objednávat u Činčily.
Kdy: ve středu 20. 12. od 17:00
Kde: v naší klubovně (Lucemburská 42, Praha 3, blízko metra Flora)
S sebou: určitě nezapomeňte dobrou náladu a pokud se budete chtít pochlubit vánočním cukrovím, vezměte ho také s sebou
Kontakt:
Martin Činčila Prejza, 728 338 336, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Eliška Myška Skalová, 732 806 592, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Aktualizováno Čtvrtek, 07 Prosinec 2017 10:41
 

Cepnická listopadová výprava

Tisk

Byla nebyla, jedna roubená chaloupka. Spokojeně si žila uprostřed polí, sama samotinká a pomalu chátrala. Bylo jí stále smutněji, střecha už pomalu propouštěla vodu, dřevo hnilo a vše bylo smutné, až si jí všimli hodní lidé. Porušené věci odstanili, celou chaloupku vzali a přestěhovali do nového místa, kde bylo spousty kamarádek a kamarádů baráčků, a kde ji bylo moc pěkně. A hlavně, hodní lidé ji dali dohromady, udělali novou střechu, vyspárovali i dali jiný nábytek. A tady, tady se chaloupce mooc líbí dodnes.

Možná se to zdá jako pohádka, ale my opravdu s Cepníky a rodiči takové místo navštívili o jedné neděli v listopadu. Sešli jsme se u skanzenu v Přerově nad Labem, zaplatili vstup, rozdali vánoční pracovní listy a vyrazili vzhůru za dobrodružstvím. V každém domku jsme si přečetli, jak se tam chalupa dostala, odkud původně byla a co je zde všechno opraveno. Také jsme se podívali na hezký interier, včetně nábytku a figurín, které zde byli. Mimo to děti určovaly názvy cukroví, hledali betlémy nebo určovaly názvy oblečení. A když už děti nevěděly, rodiče rádi pomohli.

A když už jsme byli všichni promrzlí, sešli jsme se u místních dílniček, kde si děti mohly ozdobit perník, svíčku, vyzkoušeli si tkát nebo se jen ohřívali v teple. Závěrem jsme rozdali samolepky a razítka do památníčků a děti i s rodiči se rozutekli do okolních hospod nebo vyrazili domů za teplem.

Aktualizováno Čtvrtek, 07 Prosinec 2017 08:36
 

Přijďte mezi nás!

Tisk

Aktualizováno Čtvrtek, 14 Září 2017 11:01
 

Kaštanová výprava Cepníků

Tisk

Na říjnovou výpravu jsme se sešli v hojném počtu. Ještě taky aby ne, když bylo tak pěkné počasí a my mohli celý den strávit hraním si v přírodě! Dokonce jsme mezi námi přivítali i několik nováčků. Na nádraží jsme se rozloučili s rodiči a vlakem dojeli do Vraného nad Vltavou.
Každý dostal hned na začátku našeho výletu kaštan a za úkol bylo tento kaštan celý den opatrovat a neztratit ho. Kdo ho totiž neztratí, tak dostane na konci dne razítko do památníčku. Nejprve jsme se vyškrábali do velkého kopce, ale všichni to krásně zvládli a nahoře jsme se nasvačili. Během cesty jsme si zahráli „škatulata, batulata“, několikrát „sedm“ a další hry, nejčastěji s kaštany. Podívali jsme se také na vyhlídku, naobědvali jsme se, a pak jsme si ve skupinkách štafetově předávali kaštany a dopravovali je z jednoho místa na druhé.
Na dalším úseku cesty jsme počítali žluté turistické značky. Nakonec jich bylo kolem 30. Cesta i čas rychle ubíhali a už jsme byli skoro u cíle. Ještě jsme si zahráli jednu hru, nejdříve jsme si řekli, jaká zvířata jedí kaštany a následně jsme ve skupinkách stavěli na zemi obrázky těchto zvířat. Kaštanové obrázky jsme tam zvířátkům rovnou nechali a vydali jsme se na nádraží. Tam jsme si během čekání na vlak stihli rozdat samolepky a razítka těm, kterým se podařilo neztratit svůj kaštan. A jeli jsme do Prahy za rodiči!
Na fotky se můžete podívat tady.

 

První jednodenka Cepníků v novém školním roce

Tisk

Původní plány byly trochu odlišné a těšili jsme se, že (někteří z nás poprvé) pojedou na vodu a sjedeme si Berounku z Berouna do Karlštejna či dále až do Zadní Třebaně. Počasí tomu však nechtělo a místo krásného podzimu nám nachystalo zimu a zataženo. Naštěstí ale nepršelo, a tak jsme se rozhodli užít si společný den venku i tak.
Vlakem jsme dojeli do původního startu - do Berouna. Odtamtud jsme se vydali po červené a poté po cyklostezce podél řeky směrem do Srbska. Hned jak jsme vystoupili z vlaku, rozeběhly se všechny děti na hřiště. Nezůstali jsme tam ale dlouho a dobře jsme udělali. Za chvíli jsme se totiž zastavili u koní, kteří se na nás přišli zvědavě podívat. Brzy jsme si udělali pauzu na svačinu a když byli všichni posilnění, zahráli jsme si hru. Udělali jsme čtyři dvojice, každá dvojice si vybrala jednu barvu karet a následně bylo úkolem posbírat všechny kartou s touto barvou.
Pokračovali jsme dále, až na Alkazar, kde jsme si nejdříve pohráli na hřišti, a pak jsme se naobědvali. Velké nadšení mezi dětmi vzbuzovala také skála, po které se všichni snažili vylézt nahoru, což ovšem nevzbuzovalo již takové nadšení u vedoucích a rodičů. Proto jsme si šli raději zarhrát další hru. Tentokrát i s rodiči. Každá rodinka dostala čtyři kuličky jedné barvy a úkolem bylo přemístit všechny kuličky cvrnkáním ze startu do cíle.
Pak jsme se zase o kousek posunuli dále, kde jsme si zahráli trojnožku a také jsme se šli podívat do tunelu. Došli jsme až na konec, i když tam byla pořádná tma. Naštěstí měli někteří s sebou baterky, takže jsme se neztratili. A už jsme se vydali opět na cestu, dali jsme si ještě jednou svačinu a došli jsme až do Srbska, kde jsme akorát stihli vlak. Tak zase příště!
Na fotky se můžete podívat tady.

Aktualizováno Úterý, 17 Říjen 2017 18:54
 

Kronika z letního tábora mladších

Tisk

Letní tábor s Cepníky jsme všichni krásně zvládli a všichni jsme si ho také parádně užili! Programu jsme však měli tolik, že jsme vše stíhali zaznamenávat pouze fotograficky a už ne tolik písemně. Jeden den jsme ale zapsali a pro ukázku musí stačit. Nejlepší vyprávění bylo stejně jistě od dětí po návratu z tábora!

2.7.2017, 2. den tábora
Včera jsme přijeli na naší táborovou louku, zabydleli jsme se a hned večer nás navštívil indiánský šaman Koule a zadal nám úkol. Indiánskou zemi sužuje zlo a blíží se i na naše území. Proto musíme získat ingredience na masku a lektvar. Také jsme dostali první z korálků, které máme sbírat. Podle barvy korálků jsme se dozvěděli skupiny, e kterých budeme soutěžit.
Dnes jsme se s tóny kytary probudili (někteří už i dříve) a sešli jsme se na raníčkovou hru. Bohužel ale pršelo, takže místo hry jsme se pouze rozcvičili v hangáru pod vedením Žanety. Hárdy vyhlásil hup do Pohorky a někteří odvážlivci to už šli rovnou zkusit. Většinou úspěšně. Po snídani, ke které byly rohlíky s marmeládou a sýrem, jsme si vyčistili zuby a na ranním nástupu jsme se dozvěděli, co se bude dít. Kvůli dešti jsme museli chodit v pláštěnkách a holinkách, ale hned jak trochu přestalo kapat, tak jsme se podle mapy, kterou každá skupina dostala od Kouleho, vydali za jeho „bratry“, kteří se mají stát našimi náčelníky a pomáhat nám v plnění úkolů. Náčelníky jsme našli, modrá skupina Kolu, červená Vikýšu a zelená Imnušunku. U náčelníků jsme museli splnit úkol – trefit se 6x tenisákem do kruhu (pokusů jsme měli 8), a pak dovézt náčelníky poslepu do tábora, aby neztratili své schopnosti. V táboře jsme ještě museli náčelníky uctít, aby se jim u nás líbilo.
K obědu byly smetanové brambory, a poté polední klid zakončený čtením pohádek. Odpoledne jsme vymýšleli názvy skupinek, skupinové pokřiky a malovali jsme si totemy. Červená skupinka si vybrala název Četan a pokřik „Četan má slunce a měsíc“, zelená skupinka šedé lišky (witkolupen) a pokřik „šedá liška je nej, vítězství nám dej“, modrá skupinka pak Modrá anakonda a pokřik „My jsme modrá anakonda, pojď nám jídlo rychle nandat“.
Pak už byl čas na večeři, ke které bylo maso s rýží. Po jídle jsme šli na dřevo do týpí a po večerním nástupu a zubání jsme se přesunuli k zahajovacímu táborovému ohni. Večer jsme si užili za zpěvu s kytarovým doprovodem. Když už jsme byli úplně vyzpívaní, byl čas rozdělat si oheň v týpí a zalézt do spacáků a těšit se na další den.

Aktualizováno Úterý, 03 Říjen 2017 13:27
 

Kronika z letního tábora starších

Tisk

10.7.2017
Ráno jsme se poprvé vzbudili při hře na kytaru. Všichni z nás stihli včas vylézt ze spacáků, obléct se a vyběhnout ze stanů. Naše první raníčková hra byla tentokrát zaměřena jak na rychlost, tak i na sílu. Poté si šli někteří odvážlivci vyzkoušet, jak je ráno teplá pohorka a zároveň si tak splnit jednu ze zkoušek Žižkovy pečetě. Poté následovala snídaně a za chvíli jsme již seděli na našem prvním ranním nástupu. Zde nám bylo sděleno především, co nás bude přes den čekat, nebo co budeme jíst. Ihned po nástupu nám byla představena mapa a pravidla celotáborové hry a krátce nato začala první hra. V ní šlo o to, že po území tábora bylo umístěno pět úřadů a naše týmy měly za úkol obejít všechny tyto úřady s žádostmi, které se týkaly například výstavby železnice nebo vesnice na hracím území. Hru jsme všichni stihli do oběda, i když někteří s tím měli trochu problém. Celé odpoledne nám zabrala příprava táborového ohně. Jako každý rok jsme se při tom rozdělili na skupinky kládačů, chrošťařů a smolařů. I tato poměrně náročná činnost se přes všechny obtíže s tím spojené podařila dokončit včas. Díky tomu jsme si mohli již chvíli po večeři zazpívat u ohně první písničku. Den to byl vskutku náročný, a proto jsme byli všichni rádi, když jsme mohli vklouznout do spacáků.

11.7.2017
Tento den začal jako obvykle raníčkovou hrou. Potom byla snídaně, zubání a nástup. Ampetu byl Vladzo. Dopoledne jsme se něco naučili v bločkách. Po bločkách a obědě následovala etapa zvaná chůze v bažinách. Úkolem bylo přejít úsek bažinami vždy s různým ztížením – nosili jsme kamení, šli poslepu, po kuláčích, atd. Závěrem bylo, že jsme šli všichni poslepu a jen jeden nás vedl a viděl, dokud jsme nedošli do tábora. Po etapě bylo volno na dřevo do týpí a pak po tom se šlo spát.

12.7.2017
Ečin: Hárdy
Ampetu: Mautin
Služba: Vlajha Trans spol. a.s.
Jednoho krásného dne jsme všichni vstali při zvuku kytary a vydali se na raníčkovou hru. Po hře si většina lidí hupla do Pohorky a vydali se na snídani. Po tom, co proběhla snídaně a ústní hygiena, vydali jsme se na nástup. Tam nám řekli, že ampetu je Mautin a on nám řekl, že se dobře najíme a co budeme dělat.
V tento den bylo naším úkolem přepravit věci přes vodu a bažinu. V úkolu bylo, že máme udělat lanovku nad Pohorkou. Každá skupinka měla dobrou lanovku, ale jen jedna mohla být výtečná. Soutěžilo se v rychlosti přejezdu, počtu kusů na jeden převoz…
Po převozu všeho nákladu jsme vyfasovali chvilku volna. A pak už jen večeře, nástup, večerka a tím skončil den, kde jsem byl ečinem.

Aktualizováno Úterý, 05 Září 2017 21:46 Celý článek...
 

Závěrečná výprava 2017

Tisk

Už zase, znenadání, přilétla nezvaná, závěrečná výprava. Rok utekl jako voda, a tak nastal čas i poslední výpravy v letošním školním roce. Výpravy ven už tolik nefrčí, navíc do toho vždy vletí školy v přírodě, nemoci, dny PID nebo Votvíráky. I přesto se nás sešlo chvílemi deset.
Vyrazili jsme na nedaleké Brdy, kde to máme moc rádi, abychom zkontrolovali všechny kempy, zda si ještě drží svůj půvab. Z Kytína nahoru nás dohánějí dva na koni. Během našeho funění nám vyprávějí příběh jejich aktuální cesty do Španělska na koních. Musím přiznat, že to ve mě zanechalo hlubokou obdivnou myšlenku, a tak jsme jim alespoň popřáli štěstí za jejich snem. Asfaltka nám ubíhala, až jsme se ocitli v lese, nejprve na Bonanze, následně na Zelených šiškách, kde jsme se rozhodli zůstat přez noc. Dojít na dřevo není žádný problém a už už se pečou buřtíky a klobásky, pálí housky a chleby padají do ohně. S plným bříškem se přeci lépe usíná. Činčila nám hraje na kytaru, my posloucháme a v mezičase klábosíme. Stmívá se a jediným rušivým elementem je parta trampů na vedlejším kempu. I my nakonec uleháme na karimatky, většina do spacáků, někteří jsou tvrďáci... Ty přece nevybalují ... Jenže noc je studená a s prvním vzlikáním nezbývá, než spacák přecijen vybalit ...

Osmá je standardem vstávání. Rozdělat oheň, snídani, zabalit, učesat, vyzubat... Typické stereotypy rána, které trvají od hodiny do dvou a půl. Vyrážíme s pocitem očekávání z dnešního dne. Vymysleli jsme cestu atypickou, nakonec jsme se shodli, že ji nikdo z nás takto ještě nešel (což se na Brdech už moc často nestává), jen toho asfaltu mohlo být méně. Kytínská cesta, knížecí studánky... hra na medvěda, sedm, ... asfalt, asfalt.... silnice, sedm, mezitím oběd... A najednou je pozdní odpoledne a my stoupáme po žluté... Trochu odbočit a už jsme u ní ... Sroubek, přístřešek .... Stále je Bleskovka super... Jen by nás zajímalo, kdo odnesl ten super rošt... A už zase ... dřevo - sbírání, potom lámání, slíváme vodu do ešusů a s lahvemi vyrážíme ke studánce. Činčila zůstává u batohů, aby se s nimi nic nestalo, my ostatní můžeme ještě blbnout a povídat během chůze lesem. Každý plníme lahve u studánky a už se zase vracíme na kemp. Rozděláváme oheň, vaříme si večeři, potom čaj. Činčila nám vypráví o krojích, rozdává nové nášivky, ale bohužel naknec výprava slbová není. Hraje se na kytaru, zpíváme a klábosíme, až nakonec uleháme do spacáků znaveni, ale spokojeni.

Ráno, zase ráno. Půl desáté a nám se pořád nechce ze spacáků. O to rychleji ale potom snídáme a balíme a v podstatě za hodinku už jsme na cestě. Čeká nás 7 kilometrů a času je tak akorát. Okolo studánky, kde bereme vodu a už jsme u Kuchyňky. Odbočujeme na Hostomice a těsně před loukami obědváme. Louky jsou peklo. Slunce praží, nohy bolí, ale projít se musí. Silnice potom je ještě horší. Jenže to už se blížíme k Hostomicům. Na náměstí proletíme okolo zmrzliny, abychom měli asi 8 minut rezervy do odjezdu vlaku.
Stejně byla ta výprava fajn. A nám už nezbývá, než se znovu potkat na táborové louce. Už za pár dní, přeci!

 


Strana 1 z 6

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner

Kdo s tebou brouzdá

Právě připojeni - hostů: 5