117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Kališnický dvacetiboj

Tisk

 

Už tě nebaví pořád koukat do obrazovek notebooku při online výuce?

Nevíš, jak se zabavit a pohled z okna je stále stejný?

Chtěl bys zažít zábavu a u toho se i něco do života naučit?

ZKUS SPLNIT KALIŠNICKÝ DVACETIBOJ!

O co jde?
Jde o sérii úkolů, některé na doma, jiné na ven, některé dovednostní, jiné tvořivostní. První část dvacetiboje nalezneš níže, takže stačí poprosit rodiče, aby list vytiskli a můžeš plnit!

  • O hodnocení / splnění jednotlivých úkolů rozhoduje někdo z rodičů. Čím více úkolů splníš, tím lépe.
  • Každou neděli pak vezmeš svůj list s podpisy u splněných úkolů a poprosíš rodiče, aby jej vyfotili nebo naskenovali a poslali na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .
  • My vezmeme jednotlivé splněné úkoly od všech a vytvořímě průběžné hodnocení.

  • Něco neumíš nebo nevíš?
    Nevadí, níže také nalezneš základní návody na uzle, mapy či morseovku. A pokud by to i přesto nešlo, časem zde najdeš i videa. Nebo si všechny informace můžeš stáhnout zde.

     

    A až splníš úkoly všechny?
    Pošleš nám vyplněný list s podpisy a my ti za odměnu pošleme odměnu poštou domů.

    A potom?
    Za 14 dní budeme pokračovat a přiložíme další část dvacetiboje.

     

    Kam se obrátit pro radu:
    Martin "Činčila" Prejza, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
    Matěj "Máťa" Šafář, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

     

    Hodně štěstí při plnění!

     

    Aktualizováno Čtvrtek, 19 Listopad 2020 12:52
     

    Jak jsme si užili dobrodružnou stezku

    Tisk

    Drazí rodiče a kamarádi,

    Jsme velice rádi, že se tolik z Vás odvážilo na naší stezku. Velice nás těší, že na fotkách, které od Vás přišly, jsou vidět samé usměvavé tváře dětí luštících šifry nebo plnících úkoly. Kdo by chtěl vědět, jak se na trase dařilo ostatním, může si prohlédnout všechny fotky zde. Trasu úspěšně prošlo celkem pět rodin, tedy deset dětí. Nebojte se, že by tato hra byla poslední, dokud nebudeme moci obnovit svou pravidelnou činnost, máme v plánu řadu dalších činností a her. Podrobnější informace Vám zašleme v následujících dnech.  

    Za tým vedoucích.

    Máťa

    Aktualizováno Neděle, 08 Listopad 2020 18:00
     

    KALICH POZASTAVUJE ČINNOST

    Tisk
    Vážení rodiče, přátelé a příznivci volnočasových aktivit,
    vzhledem ke zhoršující se epidemické situaci a především omezení Ministerstva zdravotnictví ČR pozastavujeme veškerou činnost, a to do doby uvolnění současných opatření.
    Všem přejeme pevné zdraví, pohodové dny a brzy se budeme těšit na dalších schůzkách, výpravách a akcích.
    Za tým vedoucích a instruktorů Martin Činčila Prejza

     

    Deštivá zahajovací výprava

    Tisk

    Už před skoro rokem jsme se domlouvali, že někdy v září nebo v říjnu uspořádáme výpravu s ubytováním na hradu Helfenburk u Úštěku. Krásný objekt hradu, který se postupně opravuje, jehož součástí je i krásný srub přestěhovaný z okolí.
    Jediné, co člověk nemůže ovlivnit, je počasí. Předpověď jasná, bude pršet celý pátek i sobotu. K tomu se zhoršující situace okolo nákazy, zkrátka nádherné vyhlídky. I přesto jsme v poměrně slušném počtu potkali na nádraží a vyrazili na cestu k Úštěku. České dráhy opět neklamou a návazný vlak i přes urgence odjíždí před naším příjezdem do Lovosic. Čas čekání na další vlak trávíme povídáním, svačením a blbnutím na nástupišti. 4 kilometry v pláštěnkách do kopce nám rychle utíkají, protože se už všichni těšíme na teplo kamen ve srubu. Zde si připravujeme spaní, chvilku se ohřejeme a vyrážíme ke spánku

    Ráno se probouzíme později, ale vzhledem k tomu, že stále prší, nikam moc nespěcháme. Snídani si užíváme, následně jdeme do studánky pro vodu a už už se nemůžeme dočkat her uvnitř věže v sálu. U toho si přikousneme oběda a už čekáme na to, kdy přestane pršet. Po asi hodině už konečně přestává, a proto rychle vyrážíme na výlet po okolí. Pláštěnky, pevné boty a vyrážíme. Cesta nám jde dobře od ruky, kroužíme okolo hradu, skrz údolí, vrcholy i skalní masivy.
    Těsně před setměním se vracíme, abychom udělali těstoviny k večeři, u toho hrajeme deskovky. Po večeři odpočíváme, zpíváme na kytary, abychom mohli znavení zapadnout do spacáků.

    V neděli se probouzíme, připravujeme snídani, balíme si všechny věci, konečně si procházíme hrad bez deště, hrajeme schovávanou a těsně před obědem vyrážíme směr nádraží. Zde nám ještě pár minut zbývá, tak mažeme chleby, k obědu, nandaváme roušky a spokojeni usedáme do vlaku směr Praha.

    Aktualizováno Pátek, 16 Říjen 2020 14:36
     

    Kronika z letního tábora 2020

    Tisk

    5.7.2020 (Mari)
    Dnes byl budíček v 8:00. Potom jsme měli rozcvičku s Urekem. Pak jsme měli snídani, ke snídani byla houska s máslem a marmeládou. Po snídani byl nástup, kde jsme si řekli, co dnes budeme dělat a co budeme jíst. Po nástupu jsme měli první hru. Chodili jsme od jednoho vedoucího k druhému. Vojta měl střílení tenisáků do petlahví, Hárdy měl zatloukání hřebíků, řezání polínek a čištění dřevěné paluby. Ureke měl házení harpunou a řazení lístečků s činnostmi na lodi. Činčila pekl placky. Vladzo měl třídění mincí, Barbucha pak potápění a hledání v mapě. Čarodějka měla poznávání hvězd a souhvězdí a taky pantomimu. Anča měla vázání uzlů.
    Potom byl oběd, měli jsme bramborové knedlíky se zelím. Po obědě bylo hodinu volno. Ve volnu byla morseovka a Dračák. Odpoledne jsme připravovali táborový oheň. Menší šli na chroští nebo na smůlu, větší na klády. Po přípravách na zahajovací oheň byla večeře. Měli jsme těstoviny s červenou omáčkou. Po večeři byl zahajovací oheň, ten zapaloval Vladzo. Potom jsme zpívali táborovou píseň, Činčila určil palivce Vojtu a pak už jsme jen zpívali a zpívali. Když už jsme usínali, vrátili jsme se do tábora a ulehli do spacáků.

    6.7.2020 (Honza H.)
    Nuže, jak začít? Ráno nás (jako vždy) vzbudil Činčila, poté následovala rozcvička a Urekem a snídaně. Na nástupu konajícím se po snídani jsme se dozvěděli program. Dopolední stavba lodí (co se protáhlo do odpoledne). Dostali jsme se do situace, která na táboře jen tak není. Protože postavit loď není brnkačka. Nikdo neřekl, co za unikáty vznikne, každá skupinka vytvoří loď dle svých představ. My (Černé perly) jsme postavili esteticky nejlepší loď, ale čas ukáže, jestli odolnější.
    K obědu bylo rizoto. Po obědě a poledním klidu následovalo dokončování lodí střídavě s turnajem v ringu. K večeři jsme si dali čočkovou polévku. Po večeři bylo koupání a osobní volno. Pro službu přibylo sepsání hlídek, kdy já měl poslední hlídku od 6 do 7 se zapálením v kamnech. Pak jsem šel spát. A večer zčernal do noci a noc vplula do rána.

    7.7.2020 (Anička)
    Dneska nás vzbudil Činčila s kytarou, a pak jsme s Máťou měli rozcvičku. Potom byl hup do pohorky a snídaně (lupínky s mlíkem a ovocem). Po snídani jsme měli ranní nástup a tam jsme se dozvěděli co bude. Pak jsme si šli umýt zuby. Dopoledne se dělaly bločky – Hárdy měl nářadí a Máťa měl topografii. Pak byla svačina a po ní byl bloček ohňů s Vladzou. K obědu byly bramborové knedlíky se špenátem. Po obědě jsme měli polední klid a služba myla nádobí. Pak byl nástup a vyrazili jsme všichni do lesa. Hra spočívala v dobytí obraných věží, zdí a nakonec pevnosti. Po hře jsme šli zpět do tábora. Ještě nám zbylo před večeří trochu času, tak jsme odpočívali. K večeři jsme měli kuře na kari s rýží. Večer byl ještě večerní nástup a osobní volno, kdy někdo mohl do lesa na dřevo na oheň do teepee. Nakonec jsme si rozdělali oheň v teepee a mohli jsme jít spát.

    Aktualizováno Čtvrtek, 23 Červenec 2020 14:53 Celý článek...
     

    Jak jsme šili o stosedm

    Tisk

    Byl to poklidní začátek března, plánovali jsme výpravu v březnu, velikonočku, tábor ... Všechno běželo tak, jak mělo, jen někde v koutku mysli byla jakási čínsko-italská nemoc, která je přeci ještě daleko. A najednou se zavřely školy. Inu, co se dá dělat, děti budou doma, tak jim přeci schůzku dopřejeme. Jenže najednou obchody zejí prázdnotou a roušky jsou z minuty na minutu povinností. V tu chvíli podléháme i my a jako všechny ostatní skupiny pozastavujeme činnost.

    Večer, kdy byla vyhlášena povinnost nosit roušky, sedáme ke stroji s tím, že si uděláme pár kusů pro sebe, ze zbytků látek - hlavně vtipné. Vzniká tak prvních 10 kusů. Další sen se ozývají přátelé a známí, takže najednou je z toho dalších 30 kusů. A najednou šije celá republika a galantérie jsou součástí krizového plánu státu. Otevíráme skryté bedny látek a využíváme každého kousku, aby mohla vzniknout další rouška. Během cca dvou hodin máme požadavky na roušky pro lidi v řádu stovky kusů. Začíná tak souboj s časem, o každou minutu. Postupně vyvíjíme systém výroby tak, aby to šlo co nejlépe. Bohužel se zjišťuje, že nejproblematičtější je šití, které trvá nejdéle.

    S každým následujícím dnem je jasné, že látky není dostatek a gumičky jsou nedostatkovým zbožím. V tu chvíli nás však upoutává nabídka Nadace ČEZ s možností získání prostředků v rámci projektu Krizová pomoc. Okamžitě toho využíváme, píšeme projekt na šicí stroj, látky a další materiál. Během pár dnů tak máme k dispozici další stroj a mnoho metrů látky pro stovky roušek. Práce jde mnohem rychleji, kusy přibývají, poptávka také - především od nemocnic a dalších neziskových organizací (lidé tou dobou již každý jednu či více mají).

    Dnes je polovina měsíce května. Máme za sebou několik týdnu maratonu v šití, kdy až nyní máme konečně pocit, že to nejhorší v první vlně máme za sebou. Nemocnice i občané jsou zásobeni a stroje si tak mohou na chvilku oddychnout. Na tuto dobu se z nás stali střihači, šiči, navlékači, ale také servisáci strojů, uklízeči, zásobovači jídlem či další nutné profese. Snad se tato situace nebude opakovat a i my se budeme moci opět vrátit k činnosti, kterou máme nejraději.

    Aktualizováno Pátek, 15 Květen 2020 11:28
     

    Vánoční výprava v Železném Brodě

    Tisk

    Jako by to bylo včera, kdy jsme vyráželi na vánoční výpravu. A najednou jsou tu opět blížící se svátky a s ní i výprava vánoční, tentokrát do Železného Brodu.
    Cesta vlakem byla sice dlouhá, ale přesto jsme ji zvládli bez problémů - tedy, pokud nevnímáme tlačenici při nástupu jako problém. Po výstupu z vlaku nás čekalo jen pár metrů k řece a už jsme viděli budovu DDM. Večer jsme se ještě navečeřeli, dali k dispozici přivezená cukrovíčka i dárečky pro kamarády. Chvilku jsme ještě blbli, ale pak už jsme zalehli do spacáků.

    Ráno jsme se probudili poměrně pozdě, ale než jsme se nadáli, už nás vedoucí hnali na snídani - rohlík s máslem a salámem či sýrem. Připadali jsme si skoro jak ve ** hotelu. Po snídani jsme si v klidu zabalili do batůžků věci na výlet a vyrazili jsme k nedalekému kostelu nad městem. Zde nás potkali udýchaní a unavení 3 králové (Kašpar, Melichar a Baltazar). Rozpovídali se o jejich dlouhé cestě a požádali nás, zda jim nechceme chvíli dělat společnost. Odvážně jsme vzali do rukou pytle s dary pro Ježíška a vyrazili vzhůru. Cestou jsme poslouchali jejich historky z cest.
    Potom to přišlo - sněhová vánice. Byla taková, že jsme neviděli na krok. Naštěstí jsme sebou měli Honzu, který viděl lépe, a tak nám pomohl zdolat problematickou část cesty. Sněžit ale už nepřestalo. Ba co víc, když jsme vylezli na hřebínek, začalo od louky tolik foukat, že to Klárku s Honzíkem málem odfouklo. Naštěstí Čarodějka je v poslední chvíli zachytila, takže jsme je nemuseli hledat někde v dáli.
    Na oběd jsme zvolili odpočívadlo. Dali si rybičkovku, salám a pomazánkové máslo. Jen kdyby nebyla taková zima. Tou dobou už bylo nasněženo 5 cm sněhu, a proto jsme se mohli postupně klouzat zase dolů k Železnému Brodu. S ubývající výškou začaly závěje tát a padající sníh se měnil v désť. Nechali jsme ještě zvířátkům pověšená jablíčka a mrkvičky na stromech a už jsme kmitali zpět do ubytování. Cestou se od nás oddělili tři králové s tím, že pokračují dále na Betlém. Jako odměnu za výpomoc a společnost nám nechali jeden z pytlů s dary. Řekli však, že pytel je kouzelný a dary se v něm objeví až po setmění.
    Jen, co jsme se převlékli, nás čekala teplá polévka a čaj. Chvilku jsme blbli na chodbě nebo odpočívali a už nás vedoucí volají na vánoční hostinu. Je zde připravený stůl, stromeček, pod stromečkem dárečky. Každý má své místo k sezení a postupně dostáváme řízek se salátem. Všechno je to moc dobrý, a tak zbývají jen prázdné talíře.
    Najednou se zjevuje posel. Stěžuje si na zimu a hlad. Proto mu dáváme také kus řízku se salátem a mezi jednotlivými sousty nám sděluje, že ho posílají tři králové, aby nás pochválil, ještě jednou poděkoval za pomoc a hlavně řekl, že už nastal ten správný čas k otevření darů. Zpíváme proto koledy a Mari s Meli nám dary rozdávají. Společně je rozbalujeme a vzájemně ukazujeme .... Svíčky, hrnky, knihy, bombony, autíčka, hračky ... Samé krásné dárečky. K hrnkům jsme dostali i fixy na pomalování, a proto jsme část večera trávili ještě tvořením. K tomu ujídali cukroví, ovoce a povídali. Když už nám padala očka, že bychom sirky potřebovali, umyli jsme se a zalezli do spacáků.

    Ráno je pošmourné. Skoro, že by ani psa nevyhnal. Naštěstí nikam nemusíme. Proto si užíváme vstávání a snídaně - vánočky s kakaem a balíme své věci. Vlak nám totiž jede za chvilku. Zbývá proto jen doklidit objekt a vyrazit směr vlakové nádraží.

    Aktualizováno Středa, 18 Prosinec 2019 09:02
     

    Výprava za adventními trhy na Nelahozeves

    Tisk

    Listopadové počasí je vždy nejisté. Přesto to letos opět vyšlo na jedničku. Vyrážíme z Kralup nad Vltavou podél vody, kde nás čeká prolézání pískovcových skal. Mnohem větší zajímavostí však je vlakový tunel, kam se dá z turistické značky dojít podívat. Děti zůstávají blbnout u skal a ti nejodvážnější rodiče se jdou podívat. Počkáme na průjezd vlaku a pokračujeme dále po proudu Vltavy. Čeká nás totiž prohlídka hradu Nelahozeves a přilehlé adventní trhy.
    Svačíme ještě cestou, kde také skládáme obrázek zámku. Vše nám jde dobře, a proto se už po poledni blížíme ke vstupu do zámku. Vítají nás také davy lidí. Kupujeme vstupenky, rezervujeme termín prohlídky vnitřních prostor zámku... A ani se nenadějeme, už stoupáme do schodů do 2. patra.
    Místností spousta - ložnice, zbrojnice, jídelna, herna ... Celé patro. Paní průvodkyně nám povídá tak, že je to i pro děti zajímavé a zábavné. Všichni hltáme dojmy vnitřích prostor, abychom mohli následně proniknout mezi všechny stánky s jídlem, výrobky či dalšími vystavenými předměty. Všechen program je doplněn divadlem, dudáckým hraním či vánočními koledami.
    Když už nám začínají mrznout konečky prstů zjišťujeme, že už je nejvyšší čas vydat se na vlak. Proto se scházíme u vstupu a společně vyrážíme na vlak a následně do Prahy.

     

    Kronika z letního tábora

    Tisk
    alt

    Sešli jsme se u klubovny, kde už na nás čekal autobus. Naložili jsme si své kufry a plni očekávání jsme usedli do autobusu. O pár časových pásem jinde se najednou zjevujeme u vstupu na louku, kde nás vítá pán archeolog a rovnou nám dává testy? Jako by jich bylo ve školním roce málo!
    Zabydlujeme se v týpí, vyrábíme dřevo do týpí, večeře a hned první oheň, i když ne zcela slavnostní. Zde se nám představují obchodníci, kteří nás žádají o pomoc s hledáním artefaktů. Zároveň s tím si každý obchodník vybral svou družinu. Děti tak mohly hned vyrazit za hledáním prvních pokladů, kde ovšem víc než poklad je vylekala oživlá mumie. Od té se dozvěděli, že existuje bohatství, se kterým byla pohřbena, ovšem poklad byl ukraden. Hledání tak může naplno začít!

    2. den: Vojta S.
    Ráno jsme měli raníčkovou hru a po snídani nám začal dopolední program. Šli jsme na Nil upravovat kanál, abychom mohli převážet loděmi náklad. Někdo tak vyráběl loď, jiný upravoval kanál. Práci přerušil oběd, polední klid a po splavení jsme vyrazili do lesa na dřevo na slavnostní oheň a do týpí. Večer byl slavnostní oheň, tam jsme zpívali písničky a hráli hru vlak.

    3. den: Meli
    Ráno jsme se probudili a šli na raníčkovou hru. Potom byl hup do Pohorky a snídaně. Po snídani byl nástup, kde jsme si řekli, co se bude dít. Šli jsme se převléknout a hrát ringo. Potom jsme se šli koupat. Proběhl oběd a polední klid. Po něm jsme šli hrát hru vyměňování zboží za egyptské peníze. Při cestě prodat zboží nás přepadli piráti, se kterými jsme hráli kámen, nůžky, papír. Pokud jsme vyhráli, mohli jsme si zboží nechat, jinak jim propadlo. Svačina a večeře také nechyběly. Po večeři jsme měli čas na dřevo a další hry. Pak už jsme si jen vyčistili zuby a šli spát. Měli jsme také noční hlídku.

    Aktualizováno Čtvrtek, 29 Srpen 2019 10:09 Celý článek...
     


    Strana 1 z 3

    Podporují nás

    Banner
    Banner
    Banner
    Banner

    Děkujeme dárcům a partnerům

    Banner
    Banner
    Banner
    Banner
    Banner

    Kdo s tebou brouzdá

    Právě připojeni - hostů: 7