117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home

Jak jsme šili o stosedm

Tisk

Byl to poklidní začátek března, plánovali jsme výpravu v březnu, velikonočku, tábor ... Všechno běželo tak, jak mělo, jen někde v koutku mysli byla jakási čínsko-italská nemoc, která je přeci ještě daleko. A najednou se zavřely školy. Inu, co se dá dělat, děti budou doma, tak jim přeci schůzku dopřejeme. Jenže najednou obchody zejí prázdnotou a roušky jsou z minuty na minutu povinností. V tu chvíli podléháme i my a jako všechny ostatní skupiny pozastavujeme činnost.

Večer, kdy byla vyhlášena povinnost nosit roušky, sedáme ke stroji s tím, že si uděláme pár kusů pro sebe, ze zbytků látek - hlavně vtipné. Vzniká tak prvních 10 kusů. Další sen se ozývají přátelé a známí, takže najednou je z toho dalších 30 kusů. A najednou šije celá republika a galantérie jsou součástí krizového plánu státu. Otevíráme skryté bedny látek a využíváme každého kousku, aby mohla vzniknout další rouška. Během cca dvou hodin máme požadavky na roušky pro lidi v řádu stovky kusů. Začíná tak souboj s časem, o každou minutu. Postupně vyvíjíme systém výroby tak, aby to šlo co nejlépe. Bohužel se zjišťuje, že nejproblematičtější je šití, které trvá nejdéle.

S každým následujícím dnem je jasné, že látky není dostatek a gumičky jsou nedostatkovým zbožím. V tu chvíli nás však upoutává nabídka Nadace ČEZ s možností získání prostředků v rámci projektu Krizová pomoc. Okamžitě toho využíváme, píšeme projekt na šicí stroj, látky a další materiál. Během pár dnů tak máme k dispozici další stroj a mnoho metrů látky pro stovky roušek. Práce jde mnohem rychleji, kusy přibývají, poptávka také - především od nemocnic a dalších neziskových organizací (lidé tou dobou již každý jednu či více mají).

Dnes je polovina měsíce května. Máme za sebou několik týdnu maratonu v šití, kdy až nyní máme konečně pocit, že to nejhorší v první vlně máme za sebou. Nemocnice i občané jsou zásobeni a stroje si tak mohou na chvilku oddychnout. Na tuto dobu se z nás stali střihači, šiči, navlékači, ale také servisáci strojů, uklízeči, zásobovači jídlem či další nutné profese. Snad se tato situace nebude opakovat a i my se budeme moci opět vrátit k činnosti, kterou máme nejraději.



Přidat odkaz na článek:
Linkuj.cz Jagg Bookmarky Vybrali.sme Topclanky Mediablog Googledigg Del.icio.us

 

Podporují nás

Banner
Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner