117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home

Podzimní výprava 2015

Tisk

Jako každý rok, i letos jsme se na začátku podzimních prázdnin sešli na přeplněném hlavním nádraží. Každý jsme se vyvalili odjinud a prvních pár minut výpravy jsme strávili vyměňováním zážitků ze školních lavic. Po necelé půlhodince jsme si začali prorážet cestu mezi všudypřítomnými lidmi a kvůli vysoké sdílnosti místních informačních tabulí jsme vlak stihli na poslední chvíli. Při cestě vlakem jsme ještě pokopali a pošlapali pár lidí, abychom se dostali k našim rezervovaným místům. Po jízdě dalším vlakem jsme se konečně ocitli v Povrlech a plni sil se vydali hledat místní školu. Když jsme ji našli a vybrali si co nejlepší místo na spaní, přesunuli jsme se k jedné z posledních činností onoho dne - večeři. Pak už zbývalo jen vyčistit si zuby a zalehnout na naše vyvolená místa.

Ráno nás, k našemu nemilému údivu, už v sedm hodin přišli zbudit dva zelení chlapíci, kteří nám sdělili, že následující rok budeme věnovat válčením s nepřáteli, a že jsme se ocitli na našem prvním výcviku, také po nás chtěli, abychom se za nesmyslný čas vypotáceli před školu. To se nakonec podařilo jen velmi odvážným jedincům a zbytek započal den tolik populárními kliky. Ty nás nakonec neminuly nikoho. Vždycky se najde důvod klikovat… Ať už je to kvůli nevhodným poznámkám, učesaným vlasům, nebo jen tak, za odměnu. A když už jsme u těch odměn, po klikování následovala tolik oblíbená rozcvička, kterou nám chlapci také věnovali za odměnu.
Mezitím se nám už ale připravovala snídaně, kterou jsme bez jediného slova snědli, a po které jsme se dozvěděli, co nás čeká a nemine. Zjistili jsme, že se nacházíme TADY a půjdeme TAM, kde nás čeká náš první výcvik. Po cestě jsme hráli nenásilné hry, které proběhly v klidu a míru. Některé se sice změnili ve slalom mezi kravskými lejny, ale vše nakonec dobře dopadlo a my se spokojení vrátili do našich provizorních kasáren. Někteří dobrovolníci ještě navštívili sprchy, ani ne proto, aby smyli bahno a špínu, ale protože si mysleli, že budou dělat méně kliků. My ostatní čuníci jsme na ně počkali a pak se šli společně navečeřet. Následoval ještě celovečerní turnaj v oblíbené dětské hře Pexeso. Pro některé jedince byla hra poněkud náročnější, ale všichni jsme si nakonec zahráli a unavení zalezli do spacáků.

Zas přišlo ráno a sním i zelení mužíci, kteří nás dnes nechali spát o hodinu déle. Nicméně svou denní dávku kliků si každý odcvičit musel i dnes. Pak zas byla rozcvička a snídaně, po které jsme se dozvěděli opět velmi přesné souřadnice míst, na která jsme se měli podívat. Ale to nám bylo vcelku jedno, a tak jsme se vybaveni svačinou a dalšími velmi podstatnými věcmi mohli vydat na další část výcviku, která byla tentokrát zaměřena na špionáž. Na výletě jsme zase zahráli pár her, k tomu přidali oběd a už jsme byli zase zpátky ve škole. Tentokrát jsme místních sprch využili téměř všichni a pak jsme čistí opět zasedli k večeři, která zmizela stejně rychle, jako se objevila. S plnými pupky jsme si ještě zahráli sardele a už byl zase čas zapadnout do spacáků.

Dneska jsme se konečně probudili do slunečného dne, ale naši radost opět zkazila ranní dávka kliků a následná rozcvička. Následovalo ráno jako každé jiné, nicméně následující program byl mírně neobvyklý. Školu jsme opustili jen na dopoledne na blízkou louku, na které jsme potrénovali nacvičené schopnosti a na oběd jsme se vrátili zpět do školy. Po obědě a krátkém poledním klidu jsme se opět vydali na cestu, která tentokrát vedla zvláštním směrem. Vydali jsme se vesnicí k řece, kde jsme nastoupili na přívoz, kam nás vzali i přesto, že maximální hmotnost byla asi 12 tun, a který nás dovezl na druhou stranu. Po krátké cestě jsme se ocitli na bitevním poli, kde jsme konečně mohli využít získané schopnosti. Po úspěšném boji jsme se vydali zpět na cestu, abychom stihli přívoz, a nemuseli to brát procházkou přes Ústí. Vše nakonec dobře dopadlo a večer jsme strávili hrou kris-kros, při které jsme si ověřili, jak moc chytří jsme a po náročném večeru jsme opět skočili do spacáků.

Poslední den ráno jsme už vstávat nechtěli, a tak jsme se rozhodli, že zkusíme mužíky překvapit a na ranní nástup prostě nedorazíme. Náš odboj byl nakonec potlačen, kvůli nízkému počtu členů, kteří se do něho zapojili. Tak jsme si vesele odcvičili speciální nálož kliků a vydali se rovnou na snídani, jelikož rozcvičky jsme dnes byli ušetřeni. Ale teď přijde ta nejhorší část - balení. Po snídani jsme se všichni odebrali ke svým spacím místům a začali do batohů soukat všechny naše smradlavé věci. Vše jsme ale zvládli v rekordním čase, a tak zbyl čas ještě na návštěvu bazénu. Pak už jen uklidit, najíst se a vydat se na cestu na nádraží. Cestu vlakem jsme nějak přežili, protože byl tak šíleně plný, že jsme byli rádi, že jsme našli svá místa a celou cestu se z nich nehnuli. To už jsme ale vystupovali na Hlaváku kde jsme se rozloučili a každý zas vydali svou cestou.

Svědectví o výcviku podal (zatím) svobodník Zavoralová.

Přidat odkaz na článek:
Linkuj.cz Jagg Bookmarky Vybrali.sme Topclanky Mediablog Googledigg Del.icio.us

 

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner