117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home

Orlická výprava do Roudnice

Tisk
alt

V pátek večer se na Masarykově nádraží sešla nevelká skupinka lidí, ve které jsem byl já, Lucka, Hárdy, Vladzo, Činčila a Myška. Na této výpravě byl výjimečný sraz který, se nekonal na Hlavním nádraží, jak bývá zvykem, ale na Masarykově. Nicméně se tak stalo a krátce po šesté jsme už vyráželi směr Roudnice nad Labem. Cesta proběhla bez větších i menších obtíží až na to, že Hárdy z nějakého neznámého důvodu nemohl najít svůj vojenský baret. Na nádraží v Roudnici nás přivítalo nehezké počasí doprovázené padáním zmrzlého deště a příšerné zimy. Po krátkém hledání skautské základny, kde jsme měli tentokrát přespat, se nám zmíněný problém podařilo vyřešit a mohli jsme si vybalit, kromě spacáčků a karimatek, večeře a po namáhavé cestě se posílit. Večerní zábava sestávala z hraní pexesa, kterému předcházelo jeho vystřihování.

V sobotu ráno jsme se probudili plni síly a s chutí do nového dne. Po snídani jsme si jako obvykle zabalili batůžky a vydali se na výlet směr Říp. Počasí bylo poměrně pěkné, což nám umožnilo, že jsme cestu na horu Říp, dlouhou cca 7 km, urazili během pouhých dvou hodin. Z vrcholu hory byl překrásný výhled na Roudnici nad Labem, elektrárnu Štětí a mnoho dalších zajímavých míst. Při obědě u rotundy sv. Jiří se počasí lehce zhoršilo, když najednou začalo mírně sněžit a ochladilo se. Cestou z vrcholu dolů se Hárdy zachoval jako pravý vlastenec, a to když z ničeho nic vybalil z batůžku vlajku České republiky a považoval za nutnost ji snést dolů, jak se na vlastence sluší a patří. Pod vrcholem jí předal mě a já měl tu čest nést ji na zádech celých zbývajících šest kilometrů až do skautské klubovny. Jelikož tempo chůze bylo svižné a cestou jsme nehráli žádné hry, tak se stalo, že jsme se do klubovny měli vrátit kolem třetí odpoledne. Abychom si užili poslední hodinu světla toho dne, vydali jsme se hledat kešku, a v Roudnici se stavili v cukrárně. Chvíli před setměním jsme dorazili do klubovny, a následující program spočíval v hraní různých karetních her, typu Bang!, Jungle Jam, kostky a jiné a v pozorování neznámého pána stavícího altánek. Večer se nesl v příjemné atmosféře, k večeři byly těstoviny s boloňskou omáčkou. Kolem desáté už většina z nás bojovala s padajícími víčky, a tak jsme si všichni vyčistili zuby a ulehli do spacáčků.

V neděli ráno jsme si po snídani stihli všichni zabalit v rekordním čase, což znamenalo, že máme přibližně dvě hodinky času, než půjdeme po obědě na vlak. Původní program byl prohlídka místního zámku a kapucínského kláštera. Jenže jsme brzy po příchodu k zámku zjistili, že je zavřený. Takže náhradní program byl lovení „kešek“ v okolí klubovny. Celkem jsme ulovili čtyři kešky, a po návratu do klubovny jsme začali mít hlad. Naštěstí Činčila s Myškou rychle uvařili oběd v podobě čočkové polévky s chlebem. Po obědě jsme už jenom předali klíče od klubovny a vydali se cestou na vlak. Na nádraží se nám podařilo ulovit ještě jednu kešku a po chvíli už jsme jeli rychlíkem (pro mě netypickým City Elefantem) do Prahy, přesněji řečeno, opět na Masarykovo nádraží.



Přidat odkaz na článek:
Linkuj.cz Jagg Bookmarky Vybrali.sme Topclanky Mediablog Googledigg Del.icio.us

 

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner