117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home

Jak jsme byli za čertovskou babičkou

Tisk

Tentokrát jsme se netradičně nesešli na nádraží, ale ve vestibulu metra Chodov. A když už jsme u těch odlišností okolo srazu, nechal nás velitel výpravy spát o něco déle a sraz byl posunut až na 9:40. A jak už to tak bývá, všichni jsme byli na místě až okolo desáté, ale to naši dobrou náladu nezkazilo a mohli jsme s úsměvem vyrazit. Když jsme vylezli z metra, dozvěděli jsme se to, co už mnozí věděli - naše výprava tentokrát povede Kunratickým lesem a pokud se poštěstí, na konci bychom měli narazit na Čertovskou babičku. Pár obdivovatelek prince Kristiána moc nadšených nebylo, nicméně na to za chvíli zapomněli a tak jsme se všichni nadšeně vydali na cestu.

Hned na začátku lesa jsme narazili na uplakanou kometu, která nám celá vyděšená sdělila, že spadla z oblohy, ale také se zmínila o Čertovské babičce a vyhrábla z kapsy nějakou mapu. Tak jsme ji přibrali do naší nemalé skupiny a šli jsme zas o kus dál. A tak jsme tak šli, hráli hry a svačili, když tu najednou jsme narazili na vylekaného čerta, který se tu asi nějak zapomněl, a jak byl celý vyklepaný, vysypal veliký pytel plný brambor, uhlí a nějakých těch dobrot. Tak jsme nelenili, čertovi pomohli a on nám za to nechal lízátka a další kus mapy, dle kterého jsme šli zase kus cesty. A protože jsme všichni měli plnou pusu lízátek, bez řečí jsme se vydali dál. Po pár kilometrech (1) se před námi zjevil obrovský sněhulák. Byli jsme trochu udiveni, že v takovém horku neroztál. Když jsme za ním dorazili všichni, začal nám vyprávět dojemný příběh o tom, jak ztratil své kamarády. Tak jsme mu utřeli slzu a kamarády mu nakreslili. Celý byl štěstím bez sebe, a tak nám věnoval další kus mapy. Už jsme mapu měli téměř celou, což znamenalo, že už musíme být skoro v cíli.
Ale vzhledem k tomu, že byla doba oběda a my se shodli, že přišel čas vybalit řízky od babiček, usedli jsme na první volné slunečné místo a začali hodovat. Po chvilce jsme plni sil a odhodlání opět vyrazili na cestu a za nedlouho narazili na loupežníka. Ten skoro ani nepozdravil a už nás zaúkoloval. Chtěl po nás, abychom mu nasbírali rozsypané žaludy do pistole. Ovšem to nebylo tak jednoduché, jak se zdá. Vyfasovali jsme šátek, a k žaludům se dostali za pomoci provazu uvázaného kolem stromů. Některé hra natolik zaujala, že si trasu prošli hned několikrát. O to větší měl loupežník radost a vydal nám poslední kus mapy, na němž bylo zakreslené doupě Čertovské babičky.

Po chvíli jsme spatřili hřiště, na kterém jsme zanechali poslední zbytky energie. Odtud už to k babce bylo jen malý kousek a za pár metrů jsme na ní opravdu narazili. Přezuli jsme se, abychom jí doma nenašlapali a usadili se ke stolkům s teplým kakaem a buchtou. Babku jsme vzbudili, a tak zatímco jsme se cpali jejím pohoštěním, ona nám vyprávěla o svém dlouhém životě a dala nám malý dárek v podobě pexesa a fotky z minulé výpravy. Když jsme se nacpali a vyrobili jsme si vánoční ozdobičky, půjčili jsme si místní hračky a hráli si, dokud nebyl čas odejít. Všichni se začali vytrácet okolo páté a za chvíli už nezbyl skoro nikdo, a tak se i ti poslední vydali domů.

Přidat odkaz na článek:
Linkuj.cz Jagg Bookmarky Vybrali.sme Topclanky Mediablog Googledigg Del.icio.us

 

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner