117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home

Vánoční výprava podle Hárdyho

Tisk
alt

Rok uběhl jako voda, a tak jsme se chvíli po páté sešli na pražském Masarykově Nádraží u pokladen. Cestou k vlaku jsme vybavili Mautina řádným nákladem koblih. Po chvíli čekání na přistavení našeho vlaku (R 678) jsme nalezli do třetího vagónu a v něm do prvního volného kupé. Nemuseli jsme čekat dlouho a blikla zelená, lokomotiva zaburácela a dali jsme se na cestu. Vlak odjel přesně v 17:53. Cesta netrvala dlouho a s mírným zpožděním jsme dorazili do Kralup n Vltavou. V Kralupech jsme vystoupili a vydali se podchodem na poslední kolej, kde stál Os 9738 v podobě 809.495-5. Vlezli jsme do něj, zaplnili zbylá volná místa a vyrazili jsme z Kralup nad Vltavou. Jeli jsme půl hodiny a dorazili do Slaného. Z nádraží jsme se vydali městem až k místnímu DDM, kde jsme vyčkali až Mautin vyřeší ubytování a mezitím, co byl Mautin vevnitř dorazila Lucka. Jen co dorazila Lucka, vylezl Mautin a řekl nám co a jak. Vlezli jsme dovnitř, vybalili si a šli jsme se navečeřet. Po večeři jsme odevzdali dárky a začali vyrábět Vosí úly. Poté, co úly byly hotové, šli jsme si připravit spaní a šli spát.

Vstali jsme kolem osmé a šli jsme se nasnídat. K snídani jsme měli vánočku. U snídaně jsme se dozvěděli, částečně, jak bude probíhat den. Dostali jsme vysílačku, razítko, lékárnu, buzolu, gps a další důležité věci. Jediný, co jsme věděli, že se máme připravit na ven, a že přesně v 10:00 se ozve velení. Vylezli jsme před DDMko a chvílí po desáté se ozvalo velení a sdělilo nám naše první souřadnice. Ze začátku jsme nevěděli kudy, ale vydali jsme se na cestu. Prošli jsme kus města a došli pod kopec, na začátek naučný stezky. Byli jsme na naší první souřadnici. Dostali jsme obálku s úkoly a nápovědy v podobě šifer. Zavolali jsme na velitelství a dostali další souřadnici. Takhle jsme cestovali asi ještě hodinu a půl, když jsme došli k pochybné fabrice uprostřed polí s velikou panelovou silnicí. Z ničeho nic se ve vysílačce ozvalo "konvoj za tři... Když se ozvalo konvoj, znamená, že se musíme schovat, aby nás osádka konvoje neviděla, háček byl v tom, že na konvoji byl nápis, který jsme měli přečíst. Když konvoj projel, tak jsme vyskákali ze skrýší a pokračovali jsme v cestě. Po chvíli cesty jsme dorazili na označené místo, kde jsme dostali nové informace. Zase jsme šli, byli jsme hladoví a nemluvili o ničem jiným, než o jídle. Trvalo to asi hoďku a z velení jsme dostali zprávu, že máme bochník chleba a sůl. Jídlo jsme našli a ihned rozdělili.

Pokračovali jsme odhadem necelý dvě hodiny a zas konvoj. Nikdo nic nepřečetl. A zas jsme šli. Cestou se nedělo nic neobvyklého, až když jsme k večeru došli k restaurovanému řopíku. U něj na nás čekalo překvapení v podobě nejdřív ubránění a poté dobytí bunkru. Bohužel jsme řopík neubránili, ale pak jsme si ho zpět dobyli. Dostali jsme nové souřadnice a vydali se na cestu. Byla už tma a my se vydali na cestu. Cestou se kromě vylekání nás z mršiny prasete nic nedělo. Obešli jsme ještě asi 4 souřadnice a dorazili jsme na kopec, na kterém jsme začínali, chvíli jsme hledali, ale pak jsme vše našli. Dorazili jsme na plácek se skálou, křovím, jeskyní a stromem. A z toho zmíněného stromu visela krabice se zásobami, která nám byla svržena od letectva. Když jsme společně bednu otevřeli, našli jsme uvnitř: hořák, sušené ovoce, skořici, lžíci, med, plechovky na příděl, texty koled, instrukce… Zapojili jsme hořák a ukuchtili nealko svařák. Pak jsme snědli každý svou plechovku. Zazpívali koledy a vrátili se na základnu. Unaveni jsme se převlíkli do domácího a přišli ke stolu. Na stole bylo: Cukroví všeho druhu a různý ovoce. Když dorazili ke stolu všichni, dali jsme se do rozdávání dárku. Všichni byli šťastní a pojídali, popíjeli. Po hodině, když už byli všichni plní, najedení, napití, šli jsme se připravit na spaní.

Ráno jsme vstali, nasnídali se, zabalili si a vydali se na cestu. V půl druhý jsme dorazili na nádraží a čekali na Os 9733, který měl odjet dvě minuty po druhé hodině. Jeli jsme přesně třicet jedna minut a dorazili do Kralup nad Vltavou. Po chvíli čekání přijel R 685 Petr Ginz, nalezli jsme do něj a po necelé půl hodině jsme dorazili na Pražské Masarykovo nádraží. Vylezli jsme na peron, rozloučil jsme se a rozešli domů.



Přidat odkaz na článek:
Linkuj.cz Jagg Bookmarky Vybrali.sme Topclanky Mediablog Googledigg Del.icio.us

 

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner