117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home

Květnová orlická výprava na Brdy

Tisk

Po dlouhé zimě se počasí konečně umoudřilo a dovolilo nám, vydat se na letošní první výpravu ven. Naše putování započalo v páteční pozdní odpoledne na Smíchovském nádraží. Krátce po domluveném čase už jsme byli všichni (což mimochodem nebyl takový problém, protože nás jelo opravdu málo), a tak jsme mohli vyrazit na autobus, který nás po asi hodině a jednom přestupu, vysypal na úpatí Brd, v Kytíně. Tam jsme nasadili batůžky a vražedné tempo a vydali se cestou necestou až na místo, kde jsme přespávali. Pak už jsme jen došli na dřevo, rozdělali oheň, postavili velmi bytelné přístřešky na spaní, v mezičase se navečeřeli a za zvuků kytary jsme se pomalu začali vytrácet do spacáčků.

Ráno jsme se vypotáceli z vyhřátých „postýlek“, opět rozdělali oheň, nasnídali se a sami sebe jsme začali přemlouvat k balení, abychom se mohli opět vydat na cestu. To se nakonec povedlo, a tak jsme se vydali na další úsek našeho víkendového putování. Po asi třech kilometrech jsme se ocitli na místě, na kterém se ve dne vyskytujeme jen zřídka, na Stožci. Po chvíli cesty se naskytla ideální příležitost na obědovou přestávku, které jsme bez odmlouvání využili a po chvíli jsme už opět stáli na nohách a pokračovali dále. Došli jsme až k jakési místní komunikaci, kde nás opustila Eliška, a kde začalo pršet. To nás ale nezastavilo a začali jsme zdolávat jeden z prvních větších kopců, který nás zavedl až k rozhledně na Studeném vrchu. Tam jsme si chvíli odpočinuli a pokochali se výhledem na zataženou krajinu, který ale, kvůli výšce okolních stromů, za moc nestál. Dále jsme pokračovali přes rozcestí Kuchyňka, kde nás opět potkal déšť, a tak jsme zalezli pod nejbližší strom a chvíli jen tak seděli a čekali, co se stane. To už jsme ale měli před sebou pouze posledních pár kilometrů, které jsme pokořili opravdu rychle. V cíli dnešního úseku, nás přivítalo ohniště a povinnost dojít na dřevo. Pak už jsme jen vybalili plachty, pustili se do přípravy zasloužené večeře a s plnými žaludky jsme zpívali do rytmu kytary a rozebírali důležité filozofické otázky. Nicméně tato aktivita se onoho dne poněkud protáhla a na spánek přišla řada až v pozdních večerních hodinách.

Nedělní ráno můžeme přeskočit, jelikož se v mnohém nelišilo od toho sobotního. Začnu tedy až v okamžiku, kdy jsme se opět vydali na cestu, která dnes byla opravdu nenáročná. Zbývaly už jen asi čtyři kilometry po rovině a z kopce. A protože jsme je absolvovali opravdu rychle, už v době oběda jsme seděli na nádraží v Jincích a čekali na vlak. Ten se brzy zjevil a zavezl nás do Zdic, kde jsme přestoupili na jeho většího brášku, ve kterém jsme se dostali na pražské Hlavní nádraží, kde jsme se rozloučili a vydali na cestu domů.



Přidat odkaz na článek:
Linkuj.cz Jagg Bookmarky Vybrali.sme Topclanky Mediablog Googledigg Del.icio.us

 

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner