117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home

Výprava do Srbska

Tisk

Jako vždy jsme se všichni (Hárdy, Lucka, Karel, Vladzo, Činčila, Myška, Aneta, Jirka, Lenka) sešli na Hlavním nádraží. Nasedli jsme do vlaku směr Beroun a jeli do Srbska. Cesta uplynula rychle, nejeli jsme ani půl hodiny a dorazili jsme tam. Vystoupili jsme, podchodem podešli nádraží a v podchodu jsme zjistili, že se Hárdymu v batohu rozsekla sklenice okurek, kterou dostal na hlaváku. Tak jsme ji s pomocí Karla vyházeli do koše - sklo do skla, zbytek do směsi. Poté, co na nás všichni počkali, rozešli jsme se vesnicí směrem k Praze. Šli jsme asi 15 minut a vyšli ze Srbska, poté šli po louce. Došli jsme k drážnímu domku, pohleděli na něj a šli dál, kousek do kopce. Došli jsme k bráně, v ní na nás čekal majitel objektu a jeho dva chlupáči. Popošli jsme až k chatě, kde jsme si sundali bagáž a postáli, někteří se posadili. Mezitím Činčila domlouval ubytování. Hned, co se Činčila vrátil, vzali jsme si bágly a šli za Činčilou. V chatě jsme se dozvěděli co a jak. Vybalili jsme si a vyndali jsme si pití a večeři. Najedli jsme se a dozvěděli jsme se něco málo o tom, co se bude dít další den. Po večeři jsme uklidili zbytky jídla a vzali jsme si papír a tužku. Činčila nám prozradil, že si zahrajeme hru BINGO. Po dvou kolech už bylo dost hodin, takže jsme si vyčistili zuby a připravili se ke spaní. Tak jsme to nezdržovali a zalezli do spacáků. Myška nám přečetla pohádku z knížky Jan Evangelista Purkyně - Reformy a výkony pro české školství. Po pohádce jsme usli a probudili jsme se až v sobotu.

SOBOTA: Vstali jsme tak akorát. Šli jsme připravovat snídani. Měli jsme to hned připravené, a proto jsme se taky rychle najedli, připravili na cestu a vyrazili. Vyšli jsme od chaty, podešli trať a došli jsme až k Srbsku. Tam jsme se vydali údolím nahoru. Šlo se nám dobře, mezi kořeny a skalisky a podél potoka. Cestou nahoru jsme se bavili a těšili se, až tam budeme. Nahoře jsme počkali na ostatní, pokochali jsme se výhledem, někdo si snědl svačinu a všichni se napili. Koukli jsme se do kraje, pak jsme vyrazili lesem, až jsme dorazili na louku. Uprostřed začal Činčila vysvětlovat hru. Pak jsme se rozdělili do dvou skupinek a začali jsme hrát píšťalku. Po hře jsme šli jen chvíli a došli jsme k rozcestí mezi Berounem a Tetínem. Kousek byla Kodská jeskyně, na kterou jsme se došli podívat. Jakmile jsme se vynadívali, vyrazili jsme zpět na značku. Také jsme začali hledat místo na oběd. Bohužel nikde žádné pěkné nebylo, tak jsme museli vyrazit dál. Ale neušli jsme ani půl kilometru a už Činčila odbočoval z cesty na listnatý pahorek, kde bylo místo ideální. Když jsme všechno dojedli, vyrazili jsme dál na cestu směr Tetín. Nejprve jsme šli cestou z kopce, potom do kopce, abychom následně mohli jít zase z kopce. Až jsme nakonec dorazili k silnici, po ktré jsme pokračovali až na náves. Odtud jsme se šli podívat na zříceninu Tetín, odkud byl hezký výhled na koleje a řeku. Také jsme měli veliké štěstí, protože se najednou ze zatáčky vynořil Orient Express. Jen co odjel, jsme se vrátili zpět do vesnice a potom jsme pokračovali pěšinkou ke kolejím. U kolejí jsme se zastavili a počkali na pokyn vedoucích. Jakmile Činčila zavelel, všichni najednou jsme koleje překročili na cestu u řeky. Zbýval nám už poslední kilometr na vlak do Berouna, který nám ovšem trval poměrně dlouho, protože někteří členové už byli velmi unaveni. Akorát jsme došli na nádraží a jel vlak. Tak jsme nastoupili a ani jsme si nesedali, protože jsme jeli jen jednu stanici.
Vystoupili jsme v Srbsku, podešli jsme trať a poté došli vesnicí na louku. Zde jsme si zahráli hru s čísly a další hry na louce a Činčila šel mezitím připravovat večeři. Až už nás nic nebavilo, tak jsme vyrazili zpět do chaty, kde jsme si umyli ruce a dostali jsme jídlo. Po večeři jsme sklidili nepořádek ze stolů, přinesli jsme si papíry a tužky a Činčila nám vysvětlil hru na těžení surovin. Až byly suroviny vytěžené, už nezbývalo než si vyčistit zuby a zalehnout do spacáků a já jsem pak četl z knihy Jurij Gagarin.

Vzbudili jsme se tak akorát a šli připravovat snídani. Jen co se všichni sešli, už byla hotova a my se mohli nasnídat. Během snídaně jsme se také dozvěděli, že ještě půjdeme na výlet. Takže jsme si hned šli zabalit a vyrazili podél řeky směr Beroun - jen po druhé straně. Došli jsme až k lomu Alkazar. Zde jsme si zahráli hru na skládání co nejvyšší mohyly z kamenů. Po uplynutí času začal Činčila přeměřovat uzlovačkou výšku. Vyhrál jsem já s Karlem a Lenkou. Poté jsme si každý vzali kámen a snažili jsme se ostatním skupinkám mohyly zbourat, a komu vydržela nejvyšší mohyla, ten vyhrál. Opět vyhrála ta stejná skupinka. Poté jsme už vyrazili zpět do chaty, na oběd a zabalit. Jakmile bylo vše hotovo, vzali jsme si batůžky, došli na nádraží a vyrazili vlakem ku Praze.



Přidat odkaz na článek:
Linkuj.cz Jagg Bookmarky Vybrali.sme Topclanky Mediablog Googledigg Del.icio.us

 

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner