117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home

Noční pochod - dlouhá trasa

Tisk
V pátek večer byl ve 20:30 sraz na Hlavním nádraží. S Mrakem se tam sešla pouze Lucka, poněvadž byla jediná, které se vyplatilo na Hlavní nádraží dorazit. Vlakem pak pokračovali do Vršovic, tam vyměnili soupravu vlaku. V nové Regionově už seděl i Vladzo a poté na Kačerově jsem přistoupil já s Máťou. Zde jsme zjistili, že neočekávaně jede i Anča a našli jsme si pohodlné místo. V Měchenicích vlak končil z důvodu rekonstrukce a muselo se přestoupit na autobus. Ten nás dovezl až do Davle, kde pochod začínal.
Před odchodem naší skupiny nás zdržovalo pomalé vyplňování pochodových papírů ostatních skupin a jejich odevzdávání Mrakovi. Hned jak byla byrokracie dokončena, vypravili jsme se poklidnou Davlí po zelené. Za chvíli nás značka vyhnala pryč z údolí Vltavy do vesnice Sloup. Zde se otevřela další obálka se záludnou otázkou dnes už neznámého původu. Instrukce v obálce nás poslaly po zelené k rybníku, od něj už bez značení do vesnice Hvozdnice. Chůze Hvozdnicí se ubírala z mírného kopce, což se líbilo velké části skupiny. Za Hvozdnicí se šlo po žluté do kopce, do lesa. V lese na křižovatce nastala půlnoc, otevřela se půlnoční obálka, která nám přikázala se najíst. Většina skupiny otevřela nápoje s nasyceným kofeinem a rychlými cukry. Po posilnění se pokračovalo po žluté přes Masečín dál do říčky údolí Kocáby. Údolí bylo pěkné s mnoha chatami s v tu chvíli provokativně pohodlnými postelemi. Údolím jsme prošli až k rozcestí Fafkův mlýn, který tam prý někde byl. Z údolí jsme museli ven, a to po modré značce do Bratřínova, malé vesnice s velmi pohodlným zábradlím. Za Bratřínovem na modré značce se začaly kolektivně projevovat příznaky únavy - nepříjemný pocit z okolního lesa, slabé sluchové a zrakové halucinace a ochota kdekoli si lehnout a spát.
Tyto příznaky umocnil půl kilometru cesty rovný jako přímka, jelikož se nebylo čím rozptýlit. Oddech a rozptýlení nastalo na křižovatce u Sv. Václava. Od něj nás žlutá zavedla ven z lesa, zřeli jsme civilizaci a doufali jsme, že to je Mníšek pod Brdy. Tak kruté zklamání jsem nezažil, byly to teprve Záhořany. Po průchodu vesnicí jsme měli vážnou debatu, zda pokračovat k nádraží a po silnici nebo po žluté přes Rymáně do Mníšku pod Brdy. Vyšlo by to nastejno, tudíž se šlo přes Rymáně. Zde je shodou okolností také vlaková zastávka a na ní jízdní řád. KAŠLU NA TO, ZA TŘIČTVRTĚ HODINY MI JEDE VLAK. Bylo něco po čtvrté hodině. Řada členů vážně zauvažovala o ukončení pochodu. Nakonec ale sebrali poslední síly a šli a šli. Cestou z Rymání se rozednilo. Na náměstí v Mníšku jsme si oddechli, někdo volna využil k otevření další plechovky energetického nápoje. Z Mníšku už se stačilo vyškrábat na Skalku a po zelené se dostat pod vedení a odtud po cestě na Babku. Na Babce nás čekala ospalá čarodějnice. Rozdala nám diplomy, sušenku, uzený čaj a šlo se do Řevnic na vlak.
Ve vlaku většinu cesty zuřila válka mezi Luckou a Mrakem s Vladzou. Válečný konflikt byl ukončen smlouvou o mytí ešusů, hrnků a lžic na táboře. Před osmou naše skupina dorazila na Hlavní nádraží v Praze.

Přidat odkaz na článek:
Linkuj.cz Jagg Bookmarky Vybrali.sme Topclanky Mediablog Googledigg Del.icio.us

 

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner