117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home

Jak jsme potkali malíře

Tisk
alt

Po dvou měsících bez výprav jsme se konečně opět sešli. Vlakem jsme dojeli do Karlštejna, ale už cestou ve vlaku jsme zjistili, že je na Karlštejně vinobraní, což nás moc nepotěšilo, protože všude byla spousta lidí. Utěšovali jsme se tím, že stačí projít kolem hradu a až budeme pokračovat dále po značce směrem k Srbsku, tak tam už tolik lidí nebude. Nakonec jsme se davům vyhnuli ještě o něco dříve, protože nás v jednom místě zastavili pořadatelé vinobraní s tím, že chtějí vstupné. Naštěstí nám alespoň ukázali, kudy se to dá obejít. Cesta ale začala velkým kopcem. Ve výsledku se nám moc líbila, moc lidí tu nebylo a bez turistické značky to bylo dobrodružnější.

Cestou jsme potkali královského malíře Hupšupa, který měl králi Karlovi IV. namalovat obraz, ale nějak ho cestou ztratil a požádal nás o pomoc. Náhodou jsme měli stejnou cestu, po které on přišel, takže jsme se společně vydali hledat obraz. Hned jak jsme našli první kousky obrazu, naučil nás malíř za odměnu malovat vzory přírody. Také jsme si zahráli „Sedm“ a „Snickers“. Oběd jsme si dali na louce, krásně svítilo sluníčko, takže někteří využili čas i ke spánku. Hupšup nás po obědě učil kreslit v noci. Zavázali jsme si proto oči a kreslili to, co nám Hupšup říkal. A myslím, že se mezi námi našlo mnoho umělců, kteří se Hupšupovi téměř vyrovnají. Když se nám podařilo vzbudit všechny spáče, pokračovali jsme dále v cestě. Hupšup si na jednom místě odložil své malířské potřeby, které teď byly po celém lese. Pomohli jsme mu je tedy posbírat a našli jsme také další kousky obrazu.

Po nějaké době jsme se napojili na značku, po které jsme měli jít, ale se značkou se také objevili opět lidé. Malíř když maluje, musí být často nenápadný, aby nevyplašil zvířata, která chce malovat. My jsme si to také zkusili a to tak, že jsme se měli plížit podél cesty a schovávat se různě za stromy tak, aby nás malíř neviděl, když se otočí. Takže taková schovka za chůze. Všem to šlo moc dobře a malíř nikoho neviděl. Zase jsme ušli kus cesty, odpočinuli jsme si a zahráli „Snickers“ u studánky, která byla ale bohužel suchá. Když jsme ušli ještě kus, čekala na nás „Opičí dráha“. Malíř se totiž také občas musí prodírat hustým lesem a překonávat různé překážky, aby se dostal na zajímavá místa. Proběhli jsme tedy slalom, přelezli lano, další lano podlezli a trefili se tenisákem do stromu. Na konci dráhy jsme objevili další kousek obrazu. Už jsme měli celkem 5 kousků každý a obraz se dal postavit skoro celý. Do Srbska nám zbýval už jen kousek, cestou se někteří ještě podívali do jeskyně a u prvních domů jsme našli poslední kus z malířova obrazu.

Zbývalo tedy už jen dojít na vlakovou zastávku, kde nám malíř poděkoval za pomoc a rozloučil se s námi. Jelikož jel vlak už za chvilku, samolepky a razítka do notýsků jsme dostali až cestou vlakem. Činčila nás ještě informoval o změně názvu, protože ne všichni členové jsou stále předškoláky, takže od nynějška se jmenujeme Cepníci. A my se už teď těšíme na další výpravu, která bude tentokrát bez rodičů.

Nezapomeňte se také podívat na fotky z výpravy tady.



Přidat odkaz na článek:
Linkuj.cz Jagg Bookmarky Vybrali.sme Topclanky Mediablog Googledigg Del.icio.us

 

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner