117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home

Závěrečná výprava 2017

Tisk

Už zase, znenadání, přilétla nezvaná, závěrečná výprava. Rok utekl jako voda, a tak nastal čas i poslední výpravy v letošním školním roce. Výpravy ven už tolik nefrčí, navíc do toho vždy vletí školy v přírodě, nemoci, dny PID nebo Votvíráky. I přesto se nás sešlo chvílemi deset.
Vyrazili jsme na nedaleké Brdy, kde to máme moc rádi, abychom zkontrolovali všechny kempy, zda si ještě drží svůj půvab. Z Kytína nahoru nás dohánějí dva na koni. Během našeho funění nám vyprávějí příběh jejich aktuální cesty do Španělska na koních. Musím přiznat, že to ve mě zanechalo hlubokou obdivnou myšlenku, a tak jsme jim alespoň popřáli štěstí za jejich snem. Asfaltka nám ubíhala, až jsme se ocitli v lese, nejprve na Bonanze, následně na Zelených šiškách, kde jsme se rozhodli zůstat přez noc. Dojít na dřevo není žádný problém a už už se pečou buřtíky a klobásky, pálí housky a chleby padají do ohně. S plným bříškem se přeci lépe usíná. Činčila nám hraje na kytaru, my posloucháme a v mezičase klábosíme. Stmívá se a jediným rušivým elementem je parta trampů na vedlejším kempu. I my nakonec uleháme na karimatky, většina do spacáků, někteří jsou tvrďáci... Ty přece nevybalují ... Jenže noc je studená a s prvním vzlikáním nezbývá, než spacák přecijen vybalit ...

Osmá je standardem vstávání. Rozdělat oheň, snídani, zabalit, učesat, vyzubat... Typické stereotypy rána, které trvají od hodiny do dvou a půl. Vyrážíme s pocitem očekávání z dnešního dne. Vymysleli jsme cestu atypickou, nakonec jsme se shodli, že ji nikdo z nás takto ještě nešel (což se na Brdech už moc často nestává), jen toho asfaltu mohlo být méně. Kytínská cesta, knížecí studánky... hra na medvěda, sedm, ... asfalt, asfalt.... silnice, sedm, mezitím oběd... A najednou je pozdní odpoledne a my stoupáme po žluté... Trochu odbočit a už jsme u ní ... Sroubek, přístřešek .... Stále je Bleskovka super... Jen by nás zajímalo, kdo odnesl ten super rošt... A už zase ... dřevo - sbírání, potom lámání, slíváme vodu do ešusů a s lahvemi vyrážíme ke studánce. Činčila zůstává u batohů, aby se s nimi nic nestalo, my ostatní můžeme ještě blbnout a povídat během chůze lesem. Každý plníme lahve u studánky a už se zase vracíme na kemp. Rozděláváme oheň, vaříme si večeři, potom čaj. Činčila nám vypráví o krojích, rozdává nové nášivky, ale bohužel naknec výprava slbová není. Hraje se na kytaru, zpíváme a klábosíme, až nakonec uleháme do spacáků znaveni, ale spokojeni.

Ráno, zase ráno. Půl desáté a nám se pořád nechce ze spacáků. O to rychleji ale potom snídáme a balíme a v podstatě za hodinku už jsme na cestě. Čeká nás 7 kilometrů a času je tak akorát. Okolo studánky, kde bereme vodu a už jsme u Kuchyňky. Odbočujeme na Hostomice a těsně před loukami obědváme. Louky jsou peklo. Slunce praží, nohy bolí, ale projít se musí. Silnice potom je ještě horší. Jenže to už se blížíme k Hostomicům. Na náměstí proletíme okolo zmrzliny, abychom měli asi 8 minut rezervy do odjezdu vlaku.
Stejně byla ta výprava fajn. A nám už nezbývá, než se znovu potkat na táborové louce. Už za pár dní, přeci!



Přidat odkaz na článek:
Linkuj.cz Jagg Bookmarky Vybrali.sme Topclanky Mediablog Googledigg Del.icio.us

 

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner