117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Zahajovací výprava na Roverky

Tisk
alt

Rok se s rokem sešel a jak už tomu tak pěkných pár let bývá, vydali jsme se na začátku nového školního roku na naši první výpravu, tedy výpravu zahajovací. Sešli jsme se, nečekaně, v pátek odpoledne na stanici metra Ládví a vydali se na cestu, tentokráte autobusem. Za nedlouho už jsme ale vystupovali ve vesnici, jejíž jméno mi bohužel neutkvělo v hlavě, ale bylo to nedaleko vyhlídky Čáp, která mimochodem byla i naší dnešním cílem. Po chvíli cesty se už začínalo stmívat a my dorazili pod již zmiňovanou vyhlídku a vydali se na dřevo. Tento úkol se zdál být poněkud snadný, ale věřte, že v těchto končinách a za tmy, to opravdu sranda nebyla. Ale to bychom to nebyli my, abychom si s něčím neporadili, a tak jsme nějaké dřevo našli, připravili si spaní a začali si chystat večeři. A protože jsme všichni byli unavení, za zvuků kytary jsme se brzy začali vytrácet do spacáčků.

V sobotu ráno nás zbudilo slunečné počasí, a tak jsme nelenili, poměrně rychle se nasnídali, zabalili si a vyrazili na cestu. Protože teplo bylo opravdu velké, každou chvilku jsme se zastavovali, abychom se napili a trochu si odpočali. Takhle vesměs probíhal celý den, občas jsme si zahráli nějakou hru, pak zase hodili batůžky na záda a pokračovali dále. Když se nachýlil čas oběda, usedli jsme na okraj místní frekventované cesty a najedli se. Hlad sice byl, ale s tím jsme něco udělali. Žízeň ovšem byla, jak se ukázalo, větším problémem. Brzy odpoledne nám začaly docházet zásoby vody, a proto jsme se vydali k nejbližší studánce, abychom prázdné láhve doplnili. Studánku jsme našli, dosyta se napili, ale hrozně nám potom ztěžkli batůžky. To nás ale nezastavilo a za pár okamžiků už jsme byli v cíli dnešní cesty. Tam jsme se pokochali dech beroucím výhledem, došli zase na nějaké to dřevo a pomalu si začali vařit večeři. Den byl náročný, a tak jsme ještě po večeři chvíli poseděli s kytarou a našimi novými kroji u ohně a šli spát.

V poslední den naší výpravy, tedy v neděli ráno, jsme, plni sil do nového dne, vstali a dále, až na malé odlišnosti se náš ranní program nelišil od toho sobotního. Místo, kde jsme spali, jsme zanechali tak, jak jsme ho v sobotu našli a vydali se na poslední úsek naší cesty, jehož účelem bylo, dojít do nějaké civilizace a najít dopravní prostředek, který nás dopraví až do našeho překrásného hlavního města. No, a protože jsme byli rychlí, kousek před cílem nám zbylo ještě docela dost času na oběd a krátké hry. Po asi hodince pauzy jsme se vydali na vlak do Blíževedel a za chvilku už vystupovali v Praze a rozutekli se domů.

Nezapomeňte se také podívat na fotky z výpravy tady.

Aktualizováno Neděle, 13 Listopad 2016 19:12
 

Kalíšek

Tisk

Je tomu již mnoho let, kdy nebyl ještě vůbec k dispozici internet a počítače byly stále ještě o velikosti celého pokoje. Už tehdy existoval oddíl Kalich, který se scházel na své pravidelné činnosti. I v té době bylo však potřeba předávat informace – o schůzkách, o výpravách, o táborech a dalších nejen organizačních věcech. Proto vždy byl k dispozici skupinový nebo táborový časopis, který všechny tyto věci sděloval a oznamoval.

Dnes je již jiná doba, všechny informace jsou k nalezení na internetu, skupinových stránkách nebo jiných informačních tocích. Retro prý dnes letí. Ne, že bychom tím chtěli zůstat vždy in a v módě, ale myslíme si, že je dobré mít některé informace i doma tištěné a snadno dohledatelné. I proto bychom chtěli obnovit myšlenku skupinového občasníku Kalíšek, ve kterém se dozvíte informace o tom, co se kde šustne, o termínech a informacích na akce a spoustu dalšího užitečného, ale i zajímavého.

Všechna čísla ke stažení budou přibývat v sekci Ke stažení a už nyní si můžete přečíst první číslo.

Za redakci Činčila

Aktualizováno Středa, 28 Září 2016 08:37
 

Kronika dětí z tábora

Tisk

3.7. Lucka
Náš druhý táborový den započal po propršené noci narušené Šamanovým viděním. A když už jsme u toho šamana, asi bych vám to měla nějak blíže vysvětlit. Po asi hodině spánku nás přišel vzbudit jeho poskok a sdělil nám, že měl Šaman vidění, a že nám to musí také říct. Tak jsme vylezli z vyhřátých spacáků, oblékli si pláštěnky a vydali se za ním. Tam jsme chvíli pokecali, seznámili jsme se s náčelníky kmenů, kteří si nás rozebrali a vydali jsme se zase spát.
Ale teď už zase zpátky. Ráno jsme se za zvuků kytary vypotáceli před svá týpí a s radostí začali nový den raníčkovou hrou. Pak následovala snídaně a první ranní nástup, na kterém jsme se dozvěděli co nás čeká a nemine. No a první z oněch aktivit byl turnájek v Ringu. Když jsme dohráli a snědli svačinu, plni sil a očekávání jsme se vydali do lesů sbírat suroviny na náš první táborový oheň. Následoval zasloužený oběd a polední klid, který jsme my, jakožto služba, využili k mytí nádobí.
Odpolední program se skládal z přípravy již zmiňovaného slavnostního ohně. V mezičase jsme se tak nějak postupně nasvačili a hned se zase vrátili k práci. Pak zbyl čas ještě na nějaký ten výukový bloček věnovaný mapám, po kterém následovala večeře a večerní nástup. Po něm jsme se začali připravovat na oheň, u kterého jsme strávili zbytek večera, a po kterém jsme, plni zážitků, šli spinkat.

Aktualizováno Čtvrtek, 25 Srpen 2016 10:20 Celý článek...
 

Závěrečná výprava podle Myšky

Tisk
alt

Na letošní závěrečnou výpravu jsme se sešli v docela hojném počtu. Tentokrát jsme ale nejeli vlakem z Hlaváku, ale autobusem z Holešovic. Dojeli jsme do Zakšína, odkud jsme se vydali po červené značce a cestou se stavili na Pustém zámku. Pak už jsme došli jen pod převis, kde jsme se potkali s dvěma ženskými, kterým jsme dělali společnost až do rána.

V sobotu jsme vyrazili dále. Kolem oběda začalo hrozně moc pršet, ale jelikož jsme zrovna procházeli chatovou osadou, pozvali nás jedni lidi do takového přístřešku, který měli na zahradě, takže jsme se mohli v klidu a hlavně v suchu naobědvat. Jak rychle pršet začalo, tak taky přestalo a my pokračovali dál. Čekal nás ale ohromný kopec, na který se naštěstí podařilo vyškrábat všem a po chvilce odpočinku jsme si nahoře zahráli kámen, nůžky, papír. A pak jsme už jen šli a šli, občas něco hráli, až jsme došli ke studánce, kde jsme si chtěli nabrat vodu. Voda byla taková celá dožluta a plná jehličí a aby toho nebylo málo, když se na ní chtěl Vojta podívat, tak do ní spadl a celou rozvířil. Naštěstí byla blízko vesnice, takže mezitím, co jsme se všichni vydali pod převis, došli kluci pro vodu tam. Večer jsme si už jen uvařili večeři a povídali si a zpívali u ohně. Mezitím se pár vedoucích vytratilo a za chvíli za nimi byli postupně posláni i Vojta s Luckou. Oba totiž na této výpravě splnili svůj Kališnický slib a dostali šátek a kalíšek. Pak už nezbývalo, než si zalézt do spacáků a popřát si dobrou noc.

V neděli jsme po snídani zabalili a vyrazili, tentokrát už na autobus do Tupadel. Zezačátku se šlapalo docela dobře, ale šlo to dost pomalu, takže jsme nabrali pěkné zpoždění. Stihli jsme se ještě celkem v klidu naobědvat, ale pak už jsme museli nasadit rychlejší tempo, abychom to stihli. Na další autobus bychom totiž naopak museli dlouho čekat. Navíc já a Vojta jsme docela spěchali do Prahy a poslední dva kilometry jsme vzali opravdu hopem. Naštěstí jsme to úplně všichni stihli a cestou do Prahy si i někteří z nás zdřímli.

Aktualizováno Středa, 28 Září 2016 08:40
 

Červnová výprava předškoláků za taji Hágena

Tisk
alt

Nevypadalo to na slunečný den, přesto se nás na červnové výpravě předškoláků sešlo dost. Vyrazili jsme vláčkem ze Smíchova na Beroun a po necelé hodině jsme už vystupovali ve Vráži. Zde jsme se dozvěděli, že budeme celý den sbírat odhazované barevné lístečky a také, že budeme celou výpravu věnovat legendě o Hágenovi.

Vyrazili jsme po žluté směrem na Svatého Jana. Po chvíli silnice jsme konečně zalezli do lesa, kde jsme poměrně prudce klesli dolů. U kostela jsme si dali chvilku pauzu, popili místní vodu a už jsme stoupali k vrcholové vyhlídce. Cestou jsme si zahráli letadla v mlze na místní louce.

Stoupání bylo nepříjemné, ale zase za tu vyhlídku stálo. Pokochali jsme se u křížku a už jsme stoupali k Solvayovým lomům. Na kraji lomu jsme si dali oběd, zamávali projíždějící mašině a po jídle šli přenosit trochu vody lžícemi. Pak už jsme pokračovali ke vstupu místního muzea. Měli jsme štěstí a natrefili jsme na každoroční akci v muzeu. Mohli jsme si tak prohlédnout historické motorky, auta, parní stroje, nástroje, povozit se mašinkou a dát si na osvěžení malinovku.

Pak už jsme ale pokračovali dále. Na druhém konci lomu jsme si vyzkoušeli chození poslepu, když nás druhý kamarád navigoval, kudy jít a už jsme pomalu klesali do údolí na vlak. Na strmých loukách jsme si ještě hodili ringo a vyzkoušeli jsme si, jak zvládneme poslepu poznávat různé zvuky. V údolí jsme prošli kraj Loděnice a u nádraží, kde nám zbývalo ještě trochu času, jsme měli připravenou aktivitku i pro rodiče a děti společně. Krmení výživou, když má rodič zavázané oči, je přece príma zábava.

Pak už ale nezbývalo, než rozdat samolepky a nastoupit na vlak k domovu. Nakonec den až moc rychle utekl a i přes nehezkou předpověď nám pršelo jen chvilinku.

Děkujeme všem za účast na našich výpravách v letošním roce a budeme se těšit v září na výpravě následující. Všem přejeme příjemné prožití prázdnin a návraty z dovolených ve zdraví.

Nezapomeňte se podívat na fotky tady.

Aktualizováno Čtvrtek, 23 Červen 2016 19:20
 

Květnová orlická výprava na Brdy

Tisk

Po dlouhé zimě se počasí konečně umoudřilo a dovolilo nám, vydat se na letošní první výpravu ven. Naše putování započalo v páteční pozdní odpoledne na Smíchovském nádraží. Krátce po domluveném čase už jsme byli všichni (což mimochodem nebyl takový problém, protože nás jelo opravdu málo), a tak jsme mohli vyrazit na autobus, který nás po asi hodině a jednom přestupu, vysypal na úpatí Brd, v Kytíně. Tam jsme nasadili batůžky a vražedné tempo a vydali se cestou necestou až na místo, kde jsme přespávali. Pak už jsme jen došli na dřevo, rozdělali oheň, postavili velmi bytelné přístřešky na spaní, v mezičase se navečeřeli a za zvuků kytary jsme se pomalu začali vytrácet do spacáčků.

Ráno jsme se vypotáceli z vyhřátých „postýlek“, opět rozdělali oheň, nasnídali se a sami sebe jsme začali přemlouvat k balení, abychom se mohli opět vydat na cestu. To se nakonec povedlo, a tak jsme se vydali na další úsek našeho víkendového putování. Po asi třech kilometrech jsme se ocitli na místě, na kterém se ve dne vyskytujeme jen zřídka, na Stožci. Po chvíli cesty se naskytla ideální příležitost na obědovou přestávku, které jsme bez odmlouvání využili a po chvíli jsme už opět stáli na nohách a pokračovali dále. Došli jsme až k jakési místní komunikaci, kde nás opustila Eliška, a kde začalo pršet. To nás ale nezastavilo a začali jsme zdolávat jeden z prvních větších kopců, který nás zavedl až k rozhledně na Studeném vrchu. Tam jsme si chvíli odpočinuli a pokochali se výhledem na zataženou krajinu, který ale, kvůli výšce okolních stromů, za moc nestál. Dále jsme pokračovali přes rozcestí Kuchyňka, kde nás opět potkal déšť, a tak jsme zalezli pod nejbližší strom a chvíli jen tak seděli a čekali, co se stane. To už jsme ale měli před sebou pouze posledních pár kilometrů, které jsme pokořili opravdu rychle. V cíli dnešního úseku, nás přivítalo ohniště a povinnost dojít na dřevo. Pak už jsme jen vybalili plachty, pustili se do přípravy zasloužené večeře a s plnými žaludky jsme zpívali do rytmu kytary a rozebírali důležité filozofické otázky. Nicméně tato aktivita se onoho dne poněkud protáhla a na spánek přišla řada až v pozdních večerních hodinách.

Nedělní ráno můžeme přeskočit, jelikož se v mnohém nelišilo od toho sobotního. Začnu tedy až v okamžiku, kdy jsme se opět vydali na cestu, která dnes byla opravdu nenáročná. Zbývaly už jen asi čtyři kilometry po rovině a z kopce. A protože jsme je absolvovali opravdu rychle, už v době oběda jsme seděli na nádraží v Jincích a čekali na vlak. Ten se brzy zjevil a zavezl nás do Zdic, kde jsme přestoupili na jeho většího brášku, ve kterém jsme se dostali na pražské Hlavní nádraží, kde jsme se rozloučili a vydali na cestu domů.

 

První výprava bez rodičů

Tisk
alt

Na květnovou výpravu předškoláků jsme se sešli v sobotu ráno na pražském Hlavním nádraží. Tentokrát se ale sraz, tedy i celá výprava značně lišili. A to proto, že jsme se rozhodli uspořádat první výpravu bez rodičů, kteří ráno pouze „odevzdali“ své ratolesti a dále pokračovali po svém. My jsme se ale vydali na vlak směr Prosečnice, kde jsme opět potkali prince Kristiána, který šel na stezku odvahu, která spočívá v plnění nejrůznějších zkoušek, a navrhl nám, abychom ho doprovázeli a taky mu trochu pomohli.

Vydali jsme se tedy z nádraží s princem v čele a zanedlouho jsme už plnili první úkol. Aby měl co jíst, potřeboval se pocvičit v lovu, a tak jsme pomocí tenisáku lovili zvířátka. Po krátké svačící a picí přestávce jsme pokračovali dál a po cestě plnili další úkoly. Princ musí být dobrý běžec, takže jsme si zahráli hru na dvě skupinky, kdy naším cílem bylo doběhnout pro šátek. To už jsme ale dorazili na místo, kde bylo ohniště a odpočívadlo, a tak jsme se mohli naobědvat. Nejdříve jsme připravili nějaké dřevo a pak jsme se učili zacházet s nožem, abychom si mohli nakrojit a opéct buřty.

Po obědě jsme se vydali na cestu zpět, po které jsme ještě museli splnit nějaké zkoušky. Například jsme prolézali pavoučí sítí, při čemž jsme se s princem cvičili v obratnosti, nebo jsme se rytířským kopím trefovali do kroužků, což je nezbytné umět na různé rytířské turnaje. To už jsme ale byli zpět na nádraží a čekali na vlak do Prahy. Cesta do Prahy nám utekla velmi rychle, protože jsme ještě museli splnit dvě zkoušky. Jedna byla poznávání věcí poslepu, aby princ uměl pouze pomocí hmatu zjistit, co se kolem něj nachází. Poslední zkouškou bylo umět si navzájem rozvázat spoutané ruce, protože se může stát, že bude princ zajat, tak aby se uměl osvobodit. Všem se podařilo všechny úkoly úspěšně splnit a dostali jsme jako znak rytířství náramek. Pak už zbývalo dát jen razítka a samolepky do památníčků, a když jsme dorazili na nádraží, rozutekli jsme se k maminkám a tatínkům a plni dojmů a skvělých zážitků jsme se vydali na cestu domů.

Nezapomeňte se podívat na fotky tady.

Aktualizováno Středa, 28 Září 2016 08:37
 

Jak jsme jeli do Volduch

Tisk

Od Velikonoc už uplynul skoro měsíc, a tak nastal čas na další víkendovou výpravu. Tentokrát se naším cílem stal jakýsi srub uprostřed lesa, nedaleko obce Volduchy. Sešli jsme se v pátek odpoledne na Hlavním nádraží v mírně prořídlém počtu a vydali se na cestu. Za necelou hodinu a půl jsme už vystupovali v Rokycanech, kde jsme se vydali na místní autobusové nádraží a po další půlhodině cesty zbývalo už jen dojít asi dva kilometry. Když jsme se konečně ocitli v cíli, pustili jsme se do rozdělávání ohně v kamnech a krbu, dále následovala večeře a pak už nezbývalo nic jiného, než zalehnout do spacáčků a těšit se na další den. (pozn. red. před spaním jsme ještě asi hodinu a půl klábosili u krbu s horkým čajem v ruce.)

V sobotu ráno jsme se vzbudili asi kolem osmé, vyčistili si zuby a začali s přípravou snídaně. Po chvíli rozjímaní jsme už stáli seřazeni před chaloupkou a poslouchali rozkazy a plány na dnešní den. Každý jsme dostali mapu s vyznačenou trasou, a tak jsme mohli vyrazit. Naše kroky se ubírali po červené turistické značce až na vrchol a zříceninu hradu Radeč, kde jsme poobědvali a po krátkém odpočinku na slunné mezi jsme pokračovali v cestě. Po prohlídce zříceniny jsme sešli z hřebene, zahráli pár her a zanedlouho se už ocitli ve srubu. Pak jsme se navečeřeli a pustili se do večerního programu, který se skládal z lovu zvířat vzduchovkou. Když se setmělo, vrátili jsme se zpět a za zvuku kytary ulehali ke spánku.

V neděli ráno někteří aktivnější účastníci výpravy vstali dříve a pustili se do přípravy snídaně, za což, jménem celého spacího týmu, který si přispal o více jak hodinu, děkujeme. Po snídani jsme se pustili do balení a úklidu, ale jelikož jsme byli rychlí, zbyl čas ještě na nějaké hry. Pak přišel oběd, po kterém jsme dobalili poslední věci a vydali se na cestu domů. Po asi dvouhodinové cestě, která byla stejná jako ta páteční, jsme už vystupovali v Praze a rozutekli se domů.

Poznámka autora: Během sobotního večerního programu nebylo ublíženo žádnému zvířeti ani účastníkovi výpravy.

 

Dubnová výprava za čarodějnicí

Tisk
carodejnice

Dubnová výprava byla od těch předchozích trochu odlišná a určitě velké dobrodružství. Vedoucí totiž tentokrát všechny účastníky rozdělili na dvě skupiny a nechali je napospas všemu. Skupiny vycházely ze Senohrab půl hodiny po sobě a na startu dostaly pouze složku s popisem cesty a mapou. Cesta byla dlouhá necelé tři kilometry, ale rozhodně nebyla snadná.

Jelikož se k čarodějnici dostanou jen ti nejodvážnější, hned na začátku cestu znepříjemňovali tři poskoci čarodějnice, které bylo třeba zdolat. Děti vyzbrojené tenisáky nasedly do vozítka, rodiče je tlačili a během jízdy ve vozítku museli trefit netopýra, pavouka a kočku. Společně naštěstí tyto nástrahy překonali a mohlo se pokračovat v cestě.

Úkolů na cestě bylo ale více. Jedním z úkolů bylo najít kouzelný strom a z něj si utrhnout jablíčko. Naštěstí žádné nebylo otrávené, takže se mohlo pokračovat dále v cestě. Také se všem podařilo projít temným tunelem na druhý konec a zase zpět. Celou cestu všichni navíc nesli nafouknuté balonky s nakresleným obličejem, což také ztěžovalo plnění dalších úkolů.

V cíli u zříceniny Hláska už čekala čarodějnice, která rozdala všem statečným účastníkům krásné diplomy a všichni se mohli ohřát u ohně a dát si teplý čaj. Na ohni jsme si také opekli oběd, podívali jsme se na zříceninu hradu a v okolí jsme se pořádně vyřádili.

Když dostali všichni do svých památníčků samolepku a razítko, nezbývalo než se vydat na cestu domů. Než jsme ale došli na vlak, tak jsme se ještě mohli svézt na přívozu, čehož někteří využili. A my se budeme těšit zase příště!

Nezapomeňte se podívat na fotky tady.

obrazek

Po výpravě jsme dostali tento pěkný obrázek od Emmy a budeme rádi, když nám budete posílat obrázky se vzpomínkou na proběhlou akci.

Aktualizováno Středa, 28 Září 2016 08:35
 


Strana 3 z 5

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner

Kdo s tebou brouzdá

Právě připojeni - hostů: 59