117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

První výprava bez rodičů

Tisk
alt

Na květnovou výpravu předškoláků jsme se sešli v sobotu ráno na pražském Hlavním nádraží. Tentokrát se ale sraz, tedy i celá výprava značně lišili. A to proto, že jsme se rozhodli uspořádat první výpravu bez rodičů, kteří ráno pouze „odevzdali“ své ratolesti a dále pokračovali po svém. My jsme se ale vydali na vlak směr Prosečnice, kde jsme opět potkali prince Kristiána, který šel na stezku odvahu, která spočívá v plnění nejrůznějších zkoušek, a navrhl nám, abychom ho doprovázeli a taky mu trochu pomohli.

Vydali jsme se tedy z nádraží s princem v čele a zanedlouho jsme už plnili první úkol. Aby měl co jíst, potřeboval se pocvičit v lovu, a tak jsme pomocí tenisáku lovili zvířátka. Po krátké svačící a picí přestávce jsme pokračovali dál a po cestě plnili další úkoly. Princ musí být dobrý běžec, takže jsme si zahráli hru na dvě skupinky, kdy naším cílem bylo doběhnout pro šátek. To už jsme ale dorazili na místo, kde bylo ohniště a odpočívadlo, a tak jsme se mohli naobědvat. Nejdříve jsme připravili nějaké dřevo a pak jsme se učili zacházet s nožem, abychom si mohli nakrojit a opéct buřty.

Po obědě jsme se vydali na cestu zpět, po které jsme ještě museli splnit nějaké zkoušky. Například jsme prolézali pavoučí sítí, při čemž jsme se s princem cvičili v obratnosti, nebo jsme se rytířským kopím trefovali do kroužků, což je nezbytné umět na různé rytířské turnaje. To už jsme ale byli zpět na nádraží a čekali na vlak do Prahy. Cesta do Prahy nám utekla velmi rychle, protože jsme ještě museli splnit dvě zkoušky. Jedna byla poznávání věcí poslepu, aby princ uměl pouze pomocí hmatu zjistit, co se kolem něj nachází. Poslední zkouškou bylo umět si navzájem rozvázat spoutané ruce, protože se může stát, že bude princ zajat, tak aby se uměl osvobodit. Všem se podařilo všechny úkoly úspěšně splnit a dostali jsme jako znak rytířství náramek. Pak už zbývalo dát jen razítka a samolepky do památníčků, a když jsme dorazili na nádraží, rozutekli jsme se k maminkám a tatínkům a plni dojmů a skvělých zážitků jsme se vydali na cestu domů.

Nezapomeňte se podívat na fotky tady.

Aktualizováno Středa, 28 Září 2016 08:37
 

Jak jsme jeli do Volduch

Tisk

Od Velikonoc už uplynul skoro měsíc, a tak nastal čas na další víkendovou výpravu. Tentokrát se naším cílem stal jakýsi srub uprostřed lesa, nedaleko obce Volduchy. Sešli jsme se v pátek odpoledne na Hlavním nádraží v mírně prořídlém počtu a vydali se na cestu. Za necelou hodinu a půl jsme už vystupovali v Rokycanech, kde jsme se vydali na místní autobusové nádraží a po další půlhodině cesty zbývalo už jen dojít asi dva kilometry. Když jsme se konečně ocitli v cíli, pustili jsme se do rozdělávání ohně v kamnech a krbu, dále následovala večeře a pak už nezbývalo nic jiného, než zalehnout do spacáčků a těšit se na další den. (pozn. red. před spaním jsme ještě asi hodinu a půl klábosili u krbu s horkým čajem v ruce.)

V sobotu ráno jsme se vzbudili asi kolem osmé, vyčistili si zuby a začali s přípravou snídaně. Po chvíli rozjímaní jsme už stáli seřazeni před chaloupkou a poslouchali rozkazy a plány na dnešní den. Každý jsme dostali mapu s vyznačenou trasou, a tak jsme mohli vyrazit. Naše kroky se ubírali po červené turistické značce až na vrchol a zříceninu hradu Radeč, kde jsme poobědvali a po krátkém odpočinku na slunné mezi jsme pokračovali v cestě. Po prohlídce zříceniny jsme sešli z hřebene, zahráli pár her a zanedlouho se už ocitli ve srubu. Pak jsme se navečeřeli a pustili se do večerního programu, který se skládal z lovu zvířat vzduchovkou. Když se setmělo, vrátili jsme se zpět a za zvuku kytary ulehali ke spánku.

V neděli ráno někteří aktivnější účastníci výpravy vstali dříve a pustili se do přípravy snídaně, za což, jménem celého spacího týmu, který si přispal o více jak hodinu, děkujeme. Po snídani jsme se pustili do balení a úklidu, ale jelikož jsme byli rychlí, zbyl čas ještě na nějaké hry. Pak přišel oběd, po kterém jsme dobalili poslední věci a vydali se na cestu domů. Po asi dvouhodinové cestě, která byla stejná jako ta páteční, jsme už vystupovali v Praze a rozutekli se domů.

Poznámka autora: Během sobotního večerního programu nebylo ublíženo žádnému zvířeti ani účastníkovi výpravy.

 

Dubnová výprava za čarodějnicí

Tisk
carodejnice

Dubnová výprava byla od těch předchozích trochu odlišná a určitě velké dobrodružství. Vedoucí totiž tentokrát všechny účastníky rozdělili na dvě skupiny a nechali je napospas všemu. Skupiny vycházely ze Senohrab půl hodiny po sobě a na startu dostaly pouze složku s popisem cesty a mapou. Cesta byla dlouhá necelé tři kilometry, ale rozhodně nebyla snadná.

Jelikož se k čarodějnici dostanou jen ti nejodvážnější, hned na začátku cestu znepříjemňovali tři poskoci čarodějnice, které bylo třeba zdolat. Děti vyzbrojené tenisáky nasedly do vozítka, rodiče je tlačili a během jízdy ve vozítku museli trefit netopýra, pavouka a kočku. Společně naštěstí tyto nástrahy překonali a mohlo se pokračovat v cestě.

Úkolů na cestě bylo ale více. Jedním z úkolů bylo najít kouzelný strom a z něj si utrhnout jablíčko. Naštěstí žádné nebylo otrávené, takže se mohlo pokračovat dále v cestě. Také se všem podařilo projít temným tunelem na druhý konec a zase zpět. Celou cestu všichni navíc nesli nafouknuté balonky s nakresleným obličejem, což také ztěžovalo plnění dalších úkolů.

V cíli u zříceniny Hláska už čekala čarodějnice, která rozdala všem statečným účastníkům krásné diplomy a všichni se mohli ohřát u ohně a dát si teplý čaj. Na ohni jsme si také opekli oběd, podívali jsme se na zříceninu hradu a v okolí jsme se pořádně vyřádili.

Když dostali všichni do svých památníčků samolepku a razítko, nezbývalo než se vydat na cestu domů. Než jsme ale došli na vlak, tak jsme se ještě mohli svézt na přívozu, čehož někteří využili. A my se budeme těšit zase příště!

Nezapomeňte se podívat na fotky tady.

obrazek

Po výpravě jsme dostali tento pěkný obrázek od Emmy a budeme rádi, když nám budete posílat obrázky se vzpomínkou na proběhlou akci.

Aktualizováno Středa, 28 Září 2016 08:35
 

Noční pochod - dlouhá trasa

Tisk
V pátek večer byl ve 20:30 sraz na Hlavním nádraží. S Mrakem se tam sešla pouze Lucka, poněvadž byla jediná, které se vyplatilo na Hlavní nádraží dorazit. Vlakem pak pokračovali do Vršovic, tam vyměnili soupravu vlaku. V nové Regionově už seděl i Vladzo a poté na Kačerově jsem přistoupil já s Máťou. Zde jsme zjistili, že neočekávaně jede i Anča a našli jsme si pohodlné místo. V Měchenicích vlak končil z důvodu rekonstrukce a muselo se přestoupit na autobus. Ten nás dovezl až do Davle, kde pochod začínal.
Před odchodem naší skupiny nás zdržovalo pomalé vyplňování pochodových papírů ostatních skupin a jejich odevzdávání Mrakovi. Hned jak byla byrokracie dokončena, vypravili jsme se poklidnou Davlí po zelené. Za chvíli nás značka vyhnala pryč z údolí Vltavy do vesnice Sloup. Zde se otevřela další obálka se záludnou otázkou dnes už neznámého původu. Instrukce v obálce nás poslaly po zelené k rybníku, od něj už bez značení do vesnice Hvozdnice. Chůze Hvozdnicí se ubírala z mírného kopce, což se líbilo velké části skupiny. Za Hvozdnicí se šlo po žluté do kopce, do lesa. V lese na křižovatce nastala půlnoc, otevřela se půlnoční obálka, která nám přikázala se najíst. Většina skupiny otevřela nápoje s nasyceným kofeinem a rychlými cukry. Po posilnění se pokračovalo po žluté přes Masečín dál do říčky údolí Kocáby. Údolí bylo pěkné s mnoha chatami s v tu chvíli provokativně pohodlnými postelemi. Údolím jsme prošli až k rozcestí Fafkův mlýn, který tam prý někde byl. Z údolí jsme museli ven, a to po modré značce do Bratřínova, malé vesnice s velmi pohodlným zábradlím. Za Bratřínovem na modré značce se začaly kolektivně projevovat příznaky únavy - nepříjemný pocit z okolního lesa, slabé sluchové a zrakové halucinace a ochota kdekoli si lehnout a spát.
Tyto příznaky umocnil půl kilometru cesty rovný jako přímka, jelikož se nebylo čím rozptýlit. Oddech a rozptýlení nastalo na křižovatce u Sv. Václava. Od něj nás žlutá zavedla ven z lesa, zřeli jsme civilizaci a doufali jsme, že to je Mníšek pod Brdy. Tak kruté zklamání jsem nezažil, byly to teprve Záhořany. Po průchodu vesnicí jsme měli vážnou debatu, zda pokračovat k nádraží a po silnici nebo po žluté přes Rymáně do Mníšku pod Brdy. Vyšlo by to nastejno, tudíž se šlo přes Rymáně. Zde je shodou okolností také vlaková zastávka a na ní jízdní řád. KAŠLU NA TO, ZA TŘIČTVRTĚ HODINY MI JEDE VLAK. Bylo něco po čtvrté hodině. Řada členů vážně zauvažovala o ukončení pochodu. Nakonec ale sebrali poslední síly a šli a šli. Cestou z Rymání se rozednilo. Na náměstí v Mníšku jsme si oddechli, někdo volna využil k otevření další plechovky energetického nápoje. Z Mníšku už se stačilo vyškrábat na Skalku a po zelené se dostat pod vedení a odtud po cestě na Babku. Na Babce nás čekala ospalá čarodějnice. Rozdala nám diplomy, sušenku, uzený čaj a šlo se do Řevnic na vlak.
Ve vlaku většinu cesty zuřila válka mezi Luckou a Mrakem s Vladzou. Válečný konflikt byl ukončen smlouvou o mytí ešusů, hrnků a lžic na táboře. Před osmou naše skupina dorazila na Hlavní nádraží v Praze.
Aktualizováno Úterý, 06 Září 2016 07:19
 

Odpolední pochod Za brdskou čarodějnicí

Tisk

Stejně jako minulý rok, i letos se konala kratší verze pochodu Za brdskou čarodějnicí. A tak jsme se já a Mautin okolo 4. hodiny sešli na Smíchově u autobusu. Odjeli jsme do Mníšku na náměstí a stáli na další přípoj. Mezitím přijel Činčila, povídali jsme s ním, a to už přijel náš další autobus do Lhoty.
Ve Lhotě jsme se upsali na startovní listiny a vyrazili. Jen, co jsme vyškrábli kopec ze Lhoty, už jsme došli na rozcestí a rozbalili 1. úkol. Bohužel to, co jsme měli najít, jsme nenašli, a tak jsme šli dál. Od Lhoty jsme byli už za 40 minut u Jezírka. Zde jsme si vyplnili křížovku a zklamaně vyrazili do Haloun. V Halounech jsme něco málo pojedli, vyrazili přes louku k hradišti a pak teprve na Babku. Celkově nám cesta trvala necelé 2 hodiny, teď je kousek před sedmou a sedíme na Babce. Je tu krásně a čekáme na západ slunce, protože se nám nikam nechce. Ale asi pak už nezbyde, než vyrazit na poslední vlak domů.

 

Březnová výprava za zvířátky

Tisk
nahristi

Sešli jsme se jako obvykle na „Hlaváku pod cedulí“. Cesta tentokrát nebyla příliš dlouhá, vlak nás totiž zavezl jen do Chuchle. Odtamtud jsme se svezli ještě pár stanic autobusem, který jsme měli skoro sami pro sebe. A už jsme vcházeli do Chuchelského lesa. Činčila nám vysvětlil celodenní hru, sbírání lístečků se zvířátky, kterou jsme už znali z předchozích výprav.

Naše první zastávka byla v lomu, kde jsme hledali zvířátka, která žila před mnoha a mnoha lety a dnes jsou zkamenělá. Našli jsme jich docela hodně a než jsme se vydali na další cestu, zkusili jsme si ještě hod na cíl. Pak jsme pokračovali dále a připomněli jsme si hru „7“, kterou jsme si během dne zahráli ještě několikrát. Náhle jsme si všimli lva, který byl kousek od cesty přivázaný ke stromu, byl to ale lakomý lev a nechtěl se s námi rozdělit o maso, které měl kolem sebe a hlídal ho. My jsme ale měli také hlad, a tak jsme lvovi nějaké maso sebrali. U kostela Jana Nepomuckého jsme se pokochali výhledem a o kus dál jsme zkusili hru na medvěda, který visí na stromě. Také jsme potkali sovu, ke které jsme se měli přiblížit tak, aby nás neviděla. To bylo ale hodně těžké, protože sova měla velmi dobrý zrak.

A už jsme byli u lesní zoo. Tam jsme se naobědvali, pohráli si na hřišti, nejvíce jsme si užili na velké houpačce, kam jsme se vešli skoro všichni, a šli jsme se podívat na zvířátka. Mě nejvíce zaujaly zvuky, které vydávaly dvě vrány, a obrovský krkavec byl také zajímavý. Rys vypadal jako velký plyšák, protože se skoro za celou dobu ani nepohnul.

Cestou jsme si zahráli ještě hru, kdy jsme sbírali kousky medvědů a pak je skládali a lepili dohromady. Když jsme vyšli z lesa, spočítali jsme, kdo během dne nasbíral nejvíce stejných lístečků se zvířátky, rozdali jsme samolepky a razítka a vydali se domů. Skončili jsme tentokrát o něco dříve, což ale vůbec nevadilo, protože byla docela zima. Ale i tak jsme si výpravu pořádně užili a těšíme se na další!

Nezapomeňte se podívat na fotky tady.

Aktualizováno Čtvrtek, 23 Červen 2016 19:33
 

Velikonoční výprava 2016

Tisk

Naše velikonoční putování započalo jako obvykle na pražském Hlavním nádraží. Sešli jsme se brzy odpoledne v poměrně hojném počtu a jak už to tak bývá, prohodili jsme pár slov, rozloučili jsme se s rodiči a nasedli na vlak. Zanedlouho jsme vystupovali v Bakově nad Jizerou. Jelikož jsme měli asi hodinu a půl na přestup a počasí přálo, vydali jsme se na nedalekou zříceninu. Tak jsme se tak pokochali, ulovili kešku a už jsme se zase vraceli na bakovské nádraží. Pak už zbývalo jen pár chvil jízdy vlakem a vystupovali jsme v malebné severočeské vesničce zvané Okna. Dále už by průběh stejný, jako u většiny výprav - večeře, vybalení a spánek.

V pátek ráno nás k našemu nemilému údivu opět probudili mládenci v zeleném, kteří nás donutili vylézt z vyhřátých spacáků a vyhnali nás ven do zimy. Po krátké, ale přesto nekonečné, rozcvičce následovala snídaně, po které jsme se dozvěděli plány na dnešní den. Také nám byl představen zbrusu nový nerozbitný a vysoce výkonný model tanku, který s námi měl absolvovat výlet. A tak jsme za chvíli se svačinou na zádech a tankem v ruce vyráželi směr dobrodružství.
Většinu dne jsme šli, hráli hry a ti šťastnější se vozili v tanku. Když už se večer nachýlil, zjevili jsme se před naší školou a za pár chvil už usedli k voňavé večeři. Večerní program se sestával z mytí nádobí, hry země - město a další, napříč generacemi oblíbené hry, všechno znova. Vzhledem k náročnosti večerního programu jsme ihned po jeho absolvování zalehli do spacáčků a těšili se na další den.

V sobotu ráno nás nejdříve o půl sedmé probudilo vyzvánění a o půl hodiny později dva mládenci ve vojenském oblečení, kteří nám sdělili nemilou novinu. Za deset minut máme být venku před školou, připraveni na rozcvičování. Poté jsme se odebrali ke snídani v podobě krupicové kaše. Po snídani jsme se připravili na odchod na výlet, který se nakonec kvůli špatnému počasí odložil na odpoledne. Dopolední program se tedy sestával z hraní Bang a jiných her. Po obědě jsme se konečně vypravili na vlakovou zastávku a po chvíli čekání na vlak jsme dojeli do Doks. Cesta nebyla příliš náročná, viděli jsme prasata, zahráli si hru na miny a také maják. Naštěstí jsme se po cestě ani jednou neztratili a tak jsme kolem šesté dorazili zpět do školy. /p večeři proběhlo mytí nádobí a také pokus o sprchování, ale mě a Hárdymu už tekla jen studená voda. Zhruba v půl desáté jsme zalehli ke spánku a vyslechli si pár kapitol knížky.

V neděli ráno jsme se díky změně času probudili o hodinu později, tj. v 9. Po obvyklé rozcvičce a snídani jsme se vydali na výlet. Tentokrát jsme se rozdělili na dvě skupiny dle zdatnosti, jedna šla 10 kilometrů, druhá asi 14. Až do blízké vesnice jsme šli společně, zahráli jsme si píšťalku, dali oběd a kousek za vesnicí jsme se rozdělili. Lenka, Vojta, Jirka šli kratší trasu, my ostatní jsme se vydali na tu delší. Naše cesta vedla po zelené značce na Korecký vrch a dále tak trochu cestou necestou až do školy. Po návratu jsme vyrazili na sběr proutků na výrobu pomlázky. Kvalita proutků byla nízká, protože většina jich byla uschlá. Nicméně i tak se nám po večeři všem podařilo uplést poměrně dobrou pomlázku. Poté jsme se šli uložit ke spánku.

Další ráno, bohužel už to poslední, jsme ještě před snídaní stihli vyšupat holky, za což jsme od nich dostali vajíčka a stuhy na pomlázky a potom jsme se pustili do bohaté snídaně - závinů, pletenců a vajíček. Po snídani nás čekalo už jenom zabalit a uvézt ve škole vše do původního stavu. Po obědě jsme ještě stihli pár her a potom už jsme se vydali na vlakové nádraží a vyrazili jsme směr k domovu.

Aktualizováno Úterý, 06 Září 2016 07:20
 

Sportovní odpoledne a první společné přespání

Tisk

Jelikož je v únoru ještě zima, uspořádali jsme další výpravu v tělocvičně ve škole Jižní. Sešli jsme se ve 14:00 před školou, rodiče nás doprovodili do šatny, kde jsme se rovnou převlékli do sportovního, s rodiči se rozloučili a šli jsme si hrát do tělocvičny.

Před každým sportováním je potřeba se pořádně rozcvičit, s čímž nám pomohl Ureke, a potom jsme si zahráli Rybičky, rybičky, rybáři jedou. Hledali jsme lístečky s různými obrázky, které byly schované v tělocvičně a naším úkolem bylo mít co nejvíce stejných obrázků. Házeli jsme na cíl a poráželi kuželky. Učili jsme se také házet s ringem a docela nám to šlo dobře. Nechybělo ani přetahování s lanem nebo foukání trychtýřů proti sobě. Ve skupinkách jsme běhali pro lístečky, které jsme pak tematicky přiřazovali – ovoce, oblečení, zvířata, barvy a čísla. Zahráli jsme si také Cukr, káva, limonáda a večer jsme kreslili medvídky. Celé odpoledne uteklo velmi rychle a my jsme se pořádně vyřádili.

Po večeři jsme si přichystali spacáčky a všechny věci na spaní, převlékli se do pyžámek a vedoucí pustili pohádku na dobrou noc. Na přespání zůstalo sedm odvážných dětí. Někteří usnuli téměř okamžitě, tak byli unavení. Po skončení pohádky už spali skoro všichni.

Ráno jsme si už stihli jen zabalit, nasnídat se a už se pomalu začali objevovat rodiče, na které jsme se už těšili, abychom jim mohli vyprávět, jak jsme si to užili. Všichni to zvládli parádně a my se už těšíme na další výpravu!

Na fotky z odpoledne se můžete podívat tady.

Aktualizováno Středa, 23 Březen 2016 22:21
 

Únorová jednodenka na Brdy

Tisk

Jelikož počasí v půli února většinou nenabízí ideální podmínky pro vícedenní výpravu, tak jsme se i letos rozhodli pouze pro výpravu jednodenní. Jak už tomu u takových výprav bývá, sešli jsme se v sobotu brzy ráno na jednom z pražských nádraží. Už před domluvenou hodinou jsme byli všichni, a tak jsme mohli vyrazit. Protože ale zbývalo ještě pár chvil do odjezdu, vyplnili jsme čas a následnou cestu autobusem přemýšlením o záchraně našeho života, kdyby se náhodou vyplnil nějaký ze scénářů, který jsme obdrželi (například výbuch sopky, nebo rozsáhlé povodně). To už jsme ale seděli v autobuse a za chvíli vystupovali na jeho konečné kousek od Mníšku.

Na cestu jsme se vydali takřka ihned, a jelikož celá výprava byla zaměřená na přežití v přírodě, veškeré volné chvíle jsme využili ke klábosení ohledně tohoto tématu. Nasadili jsme poměrně slušné tempo, a tak jsme za takové dvě hodinky dorazili na místo, na kterém jsme měli v plánu naobědvat se. Nejprve jsme ale přichystali dřevo a věnovali se stavbě přístřešků. Pak jsme vybalili svačiny od maminek a o kámen otevřené plechovky a pustili se do jídla.

Po obědě jsme ještě zkusili uvařit čaj a pak jsme se vydali na cestu. Zase jsme chvíli šli a zkoušeli různé činnosti nezbytné pro přežití v přírodě. Například jsme podle mapy naháněli záchranku na místo, na kterém jsme zrovna stáli.

Za nedlouho jsme už začali sestupovat z brdských hřebenů a naše kroky se ubíraly k řevnickému nádraží. Za chvíli přijel vlak, my zaplnili poslední volná místa a za pár okamžiků už jsme se přes davy lidí drali ven. Už zbývalo jen se rozloučit a rozběhnout se domů, kde na mnohé čekala sprcha a teplá večeře.

 


Strana 4 z 6

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner

Kdo s tebou brouzdá

Právě připojeni - hostů: 38