117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Velikonoční výprava 2016

Tisk

Naše velikonoční putování započalo jako obvykle na pražském Hlavním nádraží. Sešli jsme se brzy odpoledne v poměrně hojném počtu a jak už to tak bývá, prohodili jsme pár slov, rozloučili jsme se s rodiči a nasedli na vlak. Zanedlouho jsme vystupovali v Bakově nad Jizerou. Jelikož jsme měli asi hodinu a půl na přestup a počasí přálo, vydali jsme se na nedalekou zříceninu. Tak jsme se tak pokochali, ulovili kešku a už jsme se zase vraceli na bakovské nádraží. Pak už zbývalo jen pár chvil jízdy vlakem a vystupovali jsme v malebné severočeské vesničce zvané Okna. Dále už by průběh stejný, jako u většiny výprav - večeře, vybalení a spánek.

V pátek ráno nás k našemu nemilému údivu opět probudili mládenci v zeleném, kteří nás donutili vylézt z vyhřátých spacáků a vyhnali nás ven do zimy. Po krátké, ale přesto nekonečné, rozcvičce následovala snídaně, po které jsme se dozvěděli plány na dnešní den. Také nám byl představen zbrusu nový nerozbitný a vysoce výkonný model tanku, který s námi měl absolvovat výlet. A tak jsme za chvíli se svačinou na zádech a tankem v ruce vyráželi směr dobrodružství.
Většinu dne jsme šli, hráli hry a ti šťastnější se vozili v tanku. Když už se večer nachýlil, zjevili jsme se před naší školou a za pár chvil už usedli k voňavé večeři. Večerní program se sestával z mytí nádobí, hry země - město a další, napříč generacemi oblíbené hry, všechno znova. Vzhledem k náročnosti večerního programu jsme ihned po jeho absolvování zalehli do spacáčků a těšili se na další den.

V sobotu ráno nás nejdříve o půl sedmé probudilo vyzvánění a o půl hodiny později dva mládenci ve vojenském oblečení, kteří nám sdělili nemilou novinu. Za deset minut máme být venku před školou, připraveni na rozcvičování. Poté jsme se odebrali ke snídani v podobě krupicové kaše. Po snídani jsme se připravili na odchod na výlet, který se nakonec kvůli špatnému počasí odložil na odpoledne. Dopolední program se tedy sestával z hraní Bang a jiných her. Po obědě jsme se konečně vypravili na vlakovou zastávku a po chvíli čekání na vlak jsme dojeli do Doks. Cesta nebyla příliš náročná, viděli jsme prasata, zahráli si hru na miny a také maják. Naštěstí jsme se po cestě ani jednou neztratili a tak jsme kolem šesté dorazili zpět do školy. /p večeři proběhlo mytí nádobí a také pokus o sprchování, ale mě a Hárdymu už tekla jen studená voda. Zhruba v půl desáté jsme zalehli ke spánku a vyslechli si pár kapitol knížky.

V neděli ráno jsme se díky změně času probudili o hodinu později, tj. v 9. Po obvyklé rozcvičce a snídani jsme se vydali na výlet. Tentokrát jsme se rozdělili na dvě skupiny dle zdatnosti, jedna šla 10 kilometrů, druhá asi 14. Až do blízké vesnice jsme šli společně, zahráli jsme si píšťalku, dali oběd a kousek za vesnicí jsme se rozdělili. Lenka, Vojta, Jirka šli kratší trasu, my ostatní jsme se vydali na tu delší. Naše cesta vedla po zelené značce na Korecký vrch a dále tak trochu cestou necestou až do školy. Po návratu jsme vyrazili na sběr proutků na výrobu pomlázky. Kvalita proutků byla nízká, protože většina jich byla uschlá. Nicméně i tak se nám po večeři všem podařilo uplést poměrně dobrou pomlázku. Poté jsme se šli uložit ke spánku.

Další ráno, bohužel už to poslední, jsme ještě před snídaní stihli vyšupat holky, za což jsme od nich dostali vajíčka a stuhy na pomlázky a potom jsme se pustili do bohaté snídaně - závinů, pletenců a vajíček. Po snídani nás čekalo už jenom zabalit a uvézt ve škole vše do původního stavu. Po obědě jsme ještě stihli pár her a potom už jsme se vydali na vlakové nádraží a vyrazili jsme směr k domovu.

Aktualizováno Úterý, 06 Září 2016 07:20
 

Sportovní odpoledne a první společné přespání

Tisk

Jelikož je v únoru ještě zima, uspořádali jsme další výpravu v tělocvičně ve škole Jižní. Sešli jsme se ve 14:00 před školou, rodiče nás doprovodili do šatny, kde jsme se rovnou převlékli do sportovního, s rodiči se rozloučili a šli jsme si hrát do tělocvičny.

Před každým sportováním je potřeba se pořádně rozcvičit, s čímž nám pomohl Ureke, a potom jsme si zahráli Rybičky, rybičky, rybáři jedou. Hledali jsme lístečky s různými obrázky, které byly schované v tělocvičně a naším úkolem bylo mít co nejvíce stejných obrázků. Házeli jsme na cíl a poráželi kuželky. Učili jsme se také házet s ringem a docela nám to šlo dobře. Nechybělo ani přetahování s lanem nebo foukání trychtýřů proti sobě. Ve skupinkách jsme běhali pro lístečky, které jsme pak tematicky přiřazovali – ovoce, oblečení, zvířata, barvy a čísla. Zahráli jsme si také Cukr, káva, limonáda a večer jsme kreslili medvídky. Celé odpoledne uteklo velmi rychle a my jsme se pořádně vyřádili.

Po večeři jsme si přichystali spacáčky a všechny věci na spaní, převlékli se do pyžámek a vedoucí pustili pohádku na dobrou noc. Na přespání zůstalo sedm odvážných dětí. Někteří usnuli téměř okamžitě, tak byli unavení. Po skončení pohádky už spali skoro všichni.

Ráno jsme si už stihli jen zabalit, nasnídat se a už se pomalu začali objevovat rodiče, na které jsme se už těšili, abychom jim mohli vyprávět, jak jsme si to užili. Všichni to zvládli parádně a my se už těšíme na další výpravu!

Na fotky z odpoledne se můžete podívat tady.

Aktualizováno Středa, 23 Březen 2016 22:21
 

Únorová jednodenka na Brdy

Tisk

Jelikož počasí v půli února většinou nenabízí ideální podmínky pro vícedenní výpravu, tak jsme se i letos rozhodli pouze pro výpravu jednodenní. Jak už tomu u takových výprav bývá, sešli jsme se v sobotu brzy ráno na jednom z pražských nádraží. Už před domluvenou hodinou jsme byli všichni, a tak jsme mohli vyrazit. Protože ale zbývalo ještě pár chvil do odjezdu, vyplnili jsme čas a následnou cestu autobusem přemýšlením o záchraně našeho života, kdyby se náhodou vyplnil nějaký ze scénářů, který jsme obdrželi (například výbuch sopky, nebo rozsáhlé povodně). To už jsme ale seděli v autobuse a za chvíli vystupovali na jeho konečné kousek od Mníšku.

Na cestu jsme se vydali takřka ihned, a jelikož celá výprava byla zaměřená na přežití v přírodě, veškeré volné chvíle jsme využili ke klábosení ohledně tohoto tématu. Nasadili jsme poměrně slušné tempo, a tak jsme za takové dvě hodinky dorazili na místo, na kterém jsme měli v plánu naobědvat se. Nejprve jsme ale přichystali dřevo a věnovali se stavbě přístřešků. Pak jsme vybalili svačiny od maminek a o kámen otevřené plechovky a pustili se do jídla.

Po obědě jsme ještě zkusili uvařit čaj a pak jsme se vydali na cestu. Zase jsme chvíli šli a zkoušeli různé činnosti nezbytné pro přežití v přírodě. Například jsme podle mapy naháněli záchranku na místo, na kterém jsme zrovna stáli.

Za nedlouho jsme už začali sestupovat z brdských hřebenů a naše kroky se ubíraly k řevnickému nádraží. Za chvíli přijel vlak, my zaplnili poslední volná místa a za pár okamžiků už jsme se přes davy lidí drali ven. Už zbývalo jen se rozloučit a rozběhnout se domů, kde na mnohé čekala sprcha a teplá večeře.

 

Jak jsme poznávali pohádky

Tisk
alt

I s novým rokem pokračujeme s výpravami pro předškoláky a jejich rodiče. Tentokrát jsme počítali se sněhem a zimou, a tak jsme zařídili na odpoledne pohádkovou prohlídku s princeznou Aničkou na zámku v Mníšku pod Brdy.

Dopoledne jsme vyrazili k baroknímu areálu Skalka. A cestou, co bychom mohli dělat jiného, než poznávat pohádky. Bob a Bobek a jejich rozcvička, maxipes Fík a závod v pití mléka, krteček a stavění rakety ze sněhu či Rumcajs a trefování vojáků a císařpána. A když jsme se konečně vyškrábali na Skalku, mohli jsme se pořádně vyblbnout na zbývajícím sněhu, provětrat sáně a boby a také se naobědvat u ohně místního občerstvení. Rodiče využili možnosti dát si kávu či něco dobrého, děti spíše sjíždění svahu.

Už pak byl čas vyrazit, abychom stihli prohlídku. Cesta dolů byla poměrně rychlá, zato velmi klouzavá. Na prohlídku jsme tak dorazili s mírnou rezervou. A už zase poznáváme. Krakonoš z Krkonošských pohádek, Popelka, Červená karkulka a spousta dalších. Všechny pohádky děti poznaly.

A po prohlídce? Už nezbývalo nic jiného, než rozdat dětem samolepky s motivy z výpravy, natisknout razítka do památníčků a počkat na autobus domů. Na výpravu v únoru nás čeká odpoledne plné hraní v tělocvičně a první společné přespání.

Fotky z výpravy jsou k nahlédnutí zde.

Aktualizováno Pondělí, 01 Únor 2016 16:03
 

Hra po Praze

Tisk

Je brzy ráno a postupně se všichni scházíme před klubovnou. Karel nás rozděluje do skupin, dostáváme informace a vyrážíme. Celé odpoledne cestujeme dopravními prostředky, občas i kolejovými. Svými toulkami jsme navštívili i Branický most, nový most v Tróji či smyčku Sídliště Modřany. Své daleké putování jsme zakončili v Prakabu v Hostivaři. Potom už jsme byli promrzlí, takže jsme dojeli do klubovny se ohřát. V klubovně jsme si pustili pár filmů a šli spát. Ráno jsme se všichni nasnídali a poté se rozešli do svých domovů

Aktualizováno Úterý, 06 Září 2016 07:20
 

Vánoční výprava podle Hárdyho

Tisk
alt

Rok uběhl jako voda, a tak jsme se chvíli po páté sešli na pražském Masarykově Nádraží u pokladen. Cestou k vlaku jsme vybavili Mautina řádným nákladem koblih. Po chvíli čekání na přistavení našeho vlaku (R 678) jsme nalezli do třetího vagónu a v něm do prvního volného kupé. Nemuseli jsme čekat dlouho a blikla zelená, lokomotiva zaburácela a dali jsme se na cestu. Vlak odjel přesně v 17:53. Cesta netrvala dlouho a s mírným zpožděním jsme dorazili do Kralup n Vltavou. V Kralupech jsme vystoupili a vydali se podchodem na poslední kolej, kde stál Os 9738 v podobě 809.495-5. Vlezli jsme do něj, zaplnili zbylá volná místa a vyrazili jsme z Kralup nad Vltavou. Jeli jsme půl hodiny a dorazili do Slaného. Z nádraží jsme se vydali městem až k místnímu DDM, kde jsme vyčkali až Mautin vyřeší ubytování a mezitím, co byl Mautin vevnitř dorazila Lucka. Jen co dorazila Lucka, vylezl Mautin a řekl nám co a jak. Vlezli jsme dovnitř, vybalili si a šli jsme se navečeřet. Po večeři jsme odevzdali dárky a začali vyrábět Vosí úly. Poté, co úly byly hotové, šli jsme si připravit spaní a šli spát.

Vstali jsme kolem osmé a šli jsme se nasnídat. K snídani jsme měli vánočku. U snídaně jsme se dozvěděli, částečně, jak bude probíhat den. Dostali jsme vysílačku, razítko, lékárnu, buzolu, gps a další důležité věci. Jediný, co jsme věděli, že se máme připravit na ven, a že přesně v 10:00 se ozve velení. Vylezli jsme před DDMko a chvílí po desáté se ozvalo velení a sdělilo nám naše první souřadnice. Ze začátku jsme nevěděli kudy, ale vydali jsme se na cestu. Prošli jsme kus města a došli pod kopec, na začátek naučný stezky. Byli jsme na naší první souřadnici. Dostali jsme obálku s úkoly a nápovědy v podobě šifer. Zavolali jsme na velitelství a dostali další souřadnici. Takhle jsme cestovali asi ještě hodinu a půl, když jsme došli k pochybné fabrice uprostřed polí s velikou panelovou silnicí. Z ničeho nic se ve vysílačce ozvalo "konvoj za tři... Když se ozvalo konvoj, znamená, že se musíme schovat, aby nás osádka konvoje neviděla, háček byl v tom, že na konvoji byl nápis, který jsme měli přečíst. Když konvoj projel, tak jsme vyskákali ze skrýší a pokračovali jsme v cestě. Po chvíli cesty jsme dorazili na označené místo, kde jsme dostali nové informace. Zase jsme šli, byli jsme hladoví a nemluvili o ničem jiným, než o jídle. Trvalo to asi hoďku a z velení jsme dostali zprávu, že máme bochník chleba a sůl. Jídlo jsme našli a ihned rozdělili.

Aktualizováno Úterý, 06 Září 2016 07:25 Celý článek...
 

Jak jsme byli za čertovskou babičkou

Tisk

Tentokrát jsme se netradičně nesešli na nádraží, ale ve vestibulu metra Chodov. A když už jsme u těch odlišností okolo srazu, nechal nás velitel výpravy spát o něco déle a sraz byl posunut až na 9:40. A jak už to tak bývá, všichni jsme byli na místě až okolo desáté, ale to naši dobrou náladu nezkazilo a mohli jsme s úsměvem vyrazit. Když jsme vylezli z metra, dozvěděli jsme se to, co už mnozí věděli - naše výprava tentokrát povede Kunratickým lesem a pokud se poštěstí, na konci bychom měli narazit na Čertovskou babičku. Pár obdivovatelek prince Kristiána moc nadšených nebylo, nicméně na to za chvíli zapomněli a tak jsme se všichni nadšeně vydali na cestu.

Hned na začátku lesa jsme narazili na uplakanou kometu, která nám celá vyděšená sdělila, že spadla z oblohy, ale také se zmínila o Čertovské babičce a vyhrábla z kapsy nějakou mapu. Tak jsme ji přibrali do naší nemalé skupiny a šli jsme zas o kus dál. A tak jsme tak šli, hráli hry a svačili, když tu najednou jsme narazili na vylekaného čerta, který se tu asi nějak zapomněl, a jak byl celý vyklepaný, vysypal veliký pytel plný brambor, uhlí a nějakých těch dobrot. Tak jsme nelenili, čertovi pomohli a on nám za to nechal lízátka a další kus mapy, dle kterého jsme šli zase kus cesty. A protože jsme všichni měli plnou pusu lízátek, bez řečí jsme se vydali dál. Po pár kilometrech (1) se před námi zjevil obrovský sněhulák. Byli jsme trochu udiveni, že v takovém horku neroztál. Když jsme za ním dorazili všichni, začal nám vyprávět dojemný příběh o tom, jak ztratil své kamarády. Tak jsme mu utřeli slzu a kamarády mu nakreslili. Celý byl štěstím bez sebe, a tak nám věnoval další kus mapy. Už jsme mapu měli téměř celou, což znamenalo, že už musíme být skoro v cíli.
Ale vzhledem k tomu, že byla doba oběda a my se shodli, že přišel čas vybalit řízky od babiček, usedli jsme na první volné slunečné místo a začali hodovat. Po chvilce jsme plni sil a odhodlání opět vyrazili na cestu a za nedlouho narazili na loupežníka. Ten skoro ani nepozdravil a už nás zaúkoloval. Chtěl po nás, abychom mu nasbírali rozsypané žaludy do pistole. Ovšem to nebylo tak jednoduché, jak se zdá. Vyfasovali jsme šátek, a k žaludům se dostali za pomoci provazu uvázaného kolem stromů. Některé hra natolik zaujala, že si trasu prošli hned několikrát. O to větší měl loupežník radost a vydal nám poslední kus mapy, na němž bylo zakreslené doupě Čertovské babičky.

Po chvíli jsme spatřili hřiště, na kterém jsme zanechali poslední zbytky energie. Odtud už to k babce bylo jen malý kousek a za pár metrů jsme na ní opravdu narazili. Přezuli jsme se, abychom jí doma nenašlapali a usadili se ke stolkům s teplým kakaem a buchtou. Babku jsme vzbudili, a tak zatímco jsme se cpali jejím pohoštěním, ona nám vyprávěla o svém dlouhém životě a dala nám malý dárek v podobě pexesa a fotky z minulé výpravy. Když jsme se nacpali a vyrobili jsme si vánoční ozdobičky, půjčili jsme si místní hračky a hráli si, dokud nebyl čas odejít. Všichni se začali vytrácet okolo páté a za chvíli už nezbyl skoro nikdo, a tak se i ti poslední vydali domů.

Aktualizováno Neděle, 13 Listopad 2016 19:10
 

Orlická výprava do Roudnice

Tisk
alt

V pátek večer se na Masarykově nádraží sešla nevelká skupinka lidí, ve které jsem byl já, Lucka, Hárdy, Vladzo, Činčila a Myška. Na této výpravě byl výjimečný sraz který, se nekonal na Hlavním nádraží, jak bývá zvykem, ale na Masarykově. Nicméně se tak stalo a krátce po šesté jsme už vyráželi směr Roudnice nad Labem. Cesta proběhla bez větších i menších obtíží až na to, že Hárdy z nějakého neznámého důvodu nemohl najít svůj vojenský baret. Na nádraží v Roudnici nás přivítalo nehezké počasí doprovázené padáním zmrzlého deště a příšerné zimy. Po krátkém hledání skautské základny, kde jsme měli tentokrát přespat, se nám zmíněný problém podařilo vyřešit a mohli jsme si vybalit, kromě spacáčků a karimatek, večeře a po namáhavé cestě se posílit. Večerní zábava sestávala z hraní pexesa, kterému předcházelo jeho vystřihování.

V sobotu ráno jsme se probudili plni síly a s chutí do nového dne. Po snídani jsme si jako obvykle zabalili batůžky a vydali se na výlet směr Říp. Počasí bylo poměrně pěkné, což nám umožnilo, že jsme cestu na horu Říp, dlouhou cca 7 km, urazili během pouhých dvou hodin. Z vrcholu hory byl překrásný výhled na Roudnici nad Labem, elektrárnu Štětí a mnoho dalších zajímavých míst. Při obědě u rotundy sv. Jiří se počasí lehce zhoršilo, když najednou začalo mírně sněžit a ochladilo se. Cestou z vrcholu dolů se Hárdy zachoval jako pravý vlastenec, a to když z ničeho nic vybalil z batůžku vlajku České republiky a považoval za nutnost ji snést dolů, jak se na vlastence sluší a patří. Pod vrcholem jí předal mě a já měl tu čest nést ji na zádech celých zbývajících šest kilometrů až do skautské klubovny. Jelikož tempo chůze bylo svižné a cestou jsme nehráli žádné hry, tak se stalo, že jsme se do klubovny měli vrátit kolem třetí odpoledne. Abychom si užili poslední hodinu světla toho dne, vydali jsme se hledat kešku, a v Roudnici se stavili v cukrárně. Chvíli před setměním jsme dorazili do klubovny, a následující program spočíval v hraní různých karetních her, typu Bang!, Jungle Jam, kostky a jiné a v pozorování neznámého pána stavícího altánek. Večer se nesl v příjemné atmosféře, k večeři byly těstoviny s boloňskou omáčkou. Kolem desáté už většina z nás bojovala s padajícími víčky, a tak jsme si všichni vyčistili zuby a ulehli do spacáčků.

V neděli ráno jsme si po snídani stihli všichni zabalit v rekordním čase, což znamenalo, že máme přibližně dvě hodinky času, než půjdeme po obědě na vlak. Původní program byl prohlídka místního zámku a kapucínského kláštera. Jenže jsme brzy po příchodu k zámku zjistili, že je zavřený. Takže náhradní program byl lovení „kešek“ v okolí klubovny. Celkem jsme ulovili čtyři kešky, a po návratu do klubovny jsme začali mít hlad. Naštěstí Činčila s Myškou rychle uvařili oběd v podobě čočkové polévky s chlebem. Po obědě jsme už jenom předali klíče od klubovny a vydali se cestou na vlak. Na nádraží se nám podařilo ulovit ještě jednu kešku a po chvíli už jsme jeli rychlíkem (pro mě netypickým City Elefantem) do Prahy, přesněji řečeno, opět na Masarykovo nádraží.

Aktualizováno Úterý, 06 Září 2016 07:26
 

Podzimní výprava 2015

Tisk

Jako každý rok, i letos jsme se na začátku podzimních prázdnin sešli na přeplněném hlavním nádraží. Každý jsme se vyvalili odjinud a prvních pár minut výpravy jsme strávili vyměňováním zážitků ze školních lavic. Po necelé půlhodince jsme si začali prorážet cestu mezi všudypřítomnými lidmi a kvůli vysoké sdílnosti místních informačních tabulí jsme vlak stihli na poslední chvíli. Při cestě vlakem jsme ještě pokopali a pošlapali pár lidí, abychom se dostali k našim rezervovaným místům. Po jízdě dalším vlakem jsme se konečně ocitli v Povrlech a plni sil se vydali hledat místní školu. Když jsme ji našli a vybrali si co nejlepší místo na spaní, přesunuli jsme se k jedné z posledních činností onoho dne - večeři. Pak už zbývalo jen vyčistit si zuby a zalehnout na naše vyvolená místa.

Ráno nás, k našemu nemilému údivu, už v sedm hodin přišli zbudit dva zelení chlapíci, kteří nám sdělili, že následující rok budeme věnovat válčením s nepřáteli, a že jsme se ocitli na našem prvním výcviku, také po nás chtěli, abychom se za nesmyslný čas vypotáceli před školu. To se nakonec podařilo jen velmi odvážným jedincům a zbytek započal den tolik populárními kliky. Ty nás nakonec neminuly nikoho. Vždycky se najde důvod klikovat… Ať už je to kvůli nevhodným poznámkám, učesaným vlasům, nebo jen tak, za odměnu. A když už jsme u těch odměn, po klikování následovala tolik oblíbená rozcvička, kterou nám chlapci také věnovali za odměnu.
Mezitím se nám už ale připravovala snídaně, kterou jsme bez jediného slova snědli, a po které jsme se dozvěděli, co nás čeká a nemine. Zjistili jsme, že se nacházíme TADY a půjdeme TAM, kde nás čeká náš první výcvik. Po cestě jsme hráli nenásilné hry, které proběhly v klidu a míru. Některé se sice změnili ve slalom mezi kravskými lejny, ale vše nakonec dobře dopadlo a my se spokojení vrátili do našich provizorních kasáren. Někteří dobrovolníci ještě navštívili sprchy, ani ne proto, aby smyli bahno a špínu, ale protože si mysleli, že budou dělat méně kliků. My ostatní čuníci jsme na ně počkali a pak se šli společně navečeřet. Následoval ještě celovečerní turnaj v oblíbené dětské hře Pexeso. Pro některé jedince byla hra poněkud náročnější, ale všichni jsme si nakonec zahráli a unavení zalezli do spacáků.

Aktualizováno Sobota, 12 Prosinec 2015 13:23 Celý článek...
 


Strana 4 z 5

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner

Kdo s tebou brouzdá

Právě připojeni - hostů: 41