Jak jsme si společně užili vánoční výpravu

V půli prosince jsme se společně vydali na tradiční vánoční výpravu do Heřmanova Městce. Na nádraží jsme se sešli s Čarodějkou, Ondrou a Tondou a vyrazili na vlak. Cesta nám utekla poměrně rychle, zato cesta od vlaku k chatce byla tentokrát delší a s batůžkami na zádech plnými cukroví a dalších dobrot to nebylo snazší. O to spokojenější jsme byli, když jsme po dvou kilometrech dorazili k našemu cíli, domu dětí a mládeže. Poté jsme se s nadšením zakousli do večeře, kterou jsme měli nachystanou z domova, zahráli si na chvíli deskovou hru a poté už se vydali vstříc našim spacákům, těšíce se na sobotní dobrodružství.

Sobota očima Ondry

V sobotu, když už jsme mohli jít od snídaně, tak jsme šli na matrace, na těch byla velká zábava. Bylo tam asi 14 matrací na sobě a skákali jsme z nich dolů na polštáře a skákali jsme jeden za druhým, aby se nestala nehoda, že někdo skočí na někoho. Ovšem Tonda se bouchl trošku do hlavy. Pak jsme šli ven. Byl tam hodný vánoční skřítek. Všichni jsme asi poznali, že to byla Čarodějka. K tomu zlý vánoční skřítek Máťa vzal dárky a rozsypal je po lese. A my jsme sbírali dárky, ovšem zlý vánoční skřítek je bránil. A tak jsme ho museli občas nalákat někam jinam. Střežil totiž malé dárky. Dárky byly naše body ve hře. Soutěž vyhrál Tonda. Pak byl Ondra V., pak Ondra M. a potom byl Lukáš. A na posledním místě se umístila Terezka s Kecíkem. Když jsme se vrátili zpátky, tak byla hra, kde jsme lovili kapry. První a druhé kolo jsem vyhrál. Ke konci se kluci prali o kapra a já jsem si vzal toho úplně v rohu támhle úplně vedle, pak jsem přišel s udicí a vzal jsem jim ho. Třetí kolo jsem byl druhý. Pak jsme zdobili vánoční stromeček. A když jsme šli večer k němu, poznali jsme, že tam byla Čarodějka, protože tam byly dárky. Dostávali jsme dárky, prskali jsme prskavky a dělali s nimi nekonečna, osmičky a kroužky. Terezka dělala íčka. A pak, když jsme šli dovnitř, tak na stole byly různé sladkosti. Když už jsme si chtěli vzít, Kecík nás zarazil: “Až po večeři!” Po večeři jsme se do toho pustili. A šli jsme zase skákat z matrací. Potom přišel Máťa a chtěl, abychom jsme si šli čistit zuby. Ale my jsme nechtěli a skákali jsme dál. A Máťa říká: “Kluci, jděte si čistit zuby, nebo si pro vás nahoru přijdu!” “Tak to udělej”, říká Tonda. “Ne, já nechci.”, řekl Máťa. Ale nakonec jsme šli. A pak už se nic zajímavého nestalo. Šli jsme spát. V noci jsme se tajně vykradli z postelí a šli zase na matrace. A Kecík nám řekl: “Jděte spát, ať máte zítra sílu.” A já říkám: “Dobře,” a lehl jsem si na matraci a dělal, že spím. A pak, když jsme zase spali, tak Lukáš vstal a říkal: “Pomůže mi někdo najít rádio”? Nikdo nešel. Pak se rozletěly dveře a přišel Kecík. “Kluci, nezlobte.” My jsme zlobili dál. Terezka šla žalovat. “Hoši, opravdu,” říká Kecík. Ale pak přišel Máťa a začal nám číst Stínadla se bouří. A pak už jsme usnuli.

V neděli jsme se ráno sešli u snídaně, kde před námi byl nelehký úkol, spořádat všechno cukroví a další dobroty, které nám zbyly ze sobotního večera. Poté co jsme se s tímto údělem úspěšně vypořádali, nezbylo nám, než po sobě uklidit domeček a zabalit si na cestu domů. Ve volné chvilce jsme si ještě zahráli pár her na zahradě a poté už jsme se vydali vstříc našim domovům.