117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Hory s Cepníky

Tisk

Pololetní prázdniny jsme se rozhodli strávit společně i s rodiči na horách. Ubytovali jsme se v penzionu v Horní Sytové, kde jsme byli naposledy před 8 lety. Moc se toho nezměnilo, k snídani byly stále palačinky a na lyže jsme jezdili do Jablonce nad Jizerou. Jen sněhu bylo o něco méně, než jsme si tu vždy pamatovali, respektive mimo sjezdovku téměř žádný. Tím jsme se ale nenechali odradit a pobyt jsme si řádně užili.

Přibližně polovina se nás sjela na místo již ve čtvrtek večer a hned v pátek dopoledne jsme se vydali ozkoušet sníh. Kolem čtvrté hodiny (původně jsme chtěli dříve, ale na sjezdovce nás to velmi bavilo, tak jsme se tam zdrželi) jsme se všichni přítomní (už dorazili i další účastníci) sešli a společně (tedy bez rodičů) uspořádali závody v biatlonu, běžkování apod. Brzy nás ale zastihla tma, takže jsme se přesunuli dovnitř na večeři. Po večeři jsme se ještě na chvíli sešli a zkoušeli jsme si pantomimicky předvádět nejprve sporty, následně i povolání a pohádky. Večer už navíc dorazili i poslední účastníci.

Sobotu dopoledne jsme si opět užívali na lyžích a stejně jako předešlý den, i tentokrát jsme se kolem čtvrté hodiny sešli ke společnému programu. Čekali nás závody na saních a podobné soutěže. Opět nás však zastihla tma, takže jsme se přesunuli na večeři a pokračovali večer uvnitř. Tam jsme uspořádali soutěž v curlingu a jízdě na bobu. Také jsme vyhlásili vítěze všech soutěží a závodů, které se během našeho pobytu uskutečnili.

V neděli jsme si stihli už pouze zabalit věci, nasnídat a každý dále pokračoval různými směry. Někdo dále na hory, jiní zpět do Prahy a cestou ještě na malý výlet. My jsme si hory užili a budeme rádi, když je za rok zopakujeme, tak nám dejte vědět, jestli už máme rezervovat stejný termín.

Aktualizováno Pátek, 02 Březen 2018 11:40
 

Lednová vlaková výprava

Tisk

Na první výpravu v letošním roce jsme se vydali i s rodiči. Sešli jsme se ve velkém počtu, protože jsme se všichni těšila na jízdu Pražským motoráčkem. Vešli jsme se do něj jen tak tak a už jsme jeli z Hlavního nádraží do Stodůlek. Tam nás čekala procházka parkem Košíře-Motol a také spoustu her. Hry byly tentokrát zaměřeny na vývoj vlaků, když už jsme jedním starým vláčkem jeli.

Nejprve jsme se seznámili s koněspřežkou. Děti vozily ve dvojicích dřevo do různých stanic, kde pak dostali jídlo pro koně. Do toho nám začalo trochu sněžit, tak jsme to měli o něco zajímavější. Další zastávka byla, jak jinak než, u dětského hřiště. Poté jsme se přesunuli na oběd, zájemci se vyškrábali na rozhlednu Cibulka a zahráli jsme si další hru, kdy děti měli společně s rodiči za úkol „projet“ všechny předem stanovené stanice. A pokračovalo se dále. Čekalo nás sbírání dřevěných kolejí a následně jejich stavění, aby po nich mohl projet vláček. Dále jsme si zahráli na parní lokomotivu, kterou představovali rodiče se svíčkami v ruce a děti jako zásobovači vody nosily rodičům vodu v kelímku k vypití a díky tomu se lokomotiva mohla posouvat. Poslední hra dnešního dne se týkala dieslových mašin, které se často rozbíjejí. Děti tedy stavěly papírové puzzle, na kterých byla mašina. Jenže nějaký ten kousek vždy chyběl a bylo potřeba sehnat náhradní díly.

Před příjezdem motoráčku, který nás odvezl zase zpět na Hlavní nádraží, jsme si ještě na zastávce stihli rozdat samolepky a razítka a říct všechny důležité informace k dalším společným akcím!

Aktualizováno Středa, 28 Únor 2018 21:34
 

Vánoční výprava

Tisk

Již po druhé jsme uspořádali vánoční výpravu společnou pro Cepníky i Pavézníky. Jako obvykle jsme se sešli na Hlavním nádraží a vlakem dojeli do Oken. Cesta vlakem byla trochu dlouhá, ale o to blíže to pak bylo od vlaku do školy, ve které jsme byli ubytovaní. Navečeřeli jsme se, připravili jsme si spaní, a ještě jsme se pustili do výroby vánočních ozdob a nejdelšího řetězu z papíru. Zabrali jsme se do toho natolik, že se nám ani nechtělo jít spát, když vedoucí zaveleli, že už je čas. Na dobrou noc nám Činčila přečetl pohádku z pařezové chaloupky a my jsme se těšili na druhý den.

V sobotu jsme se hned ráno vydali hledat postavičky, které nám chyběli v Betlému. Venku bylo krásně bílo, tak jsme toho také rovnou využili a udělali soutěž o největšího sněhuláka. Jako první postavičku jsme získali bábu s kozou. Ono dovést takovou kozu na provázku někam není vůbec snadné, což jsme si také ve dvojicích hned vyzkoušeli – jeden měl zavázané oči a druhý ho měl provést určitou trasou. Další jsme potkali husopasku s husou. A jelikož husa by měla být správně vykrmená, tak jsme pro ni sbírali šišky, ale u toho jsme samozřejmě chodili právě jako husy. Pak jsme získali pasáčka s ovečkami, který si nás (měli jsme zavázané oči) jako ovečky přivolal pískáním na píšťalku. Jako poslední jsme se setkali s muzikanty. Nejprve jsme vymýšleli různé koledy. Pak jsme po dvojicích chodili k různým vedoucím, kteří nám dali hudební nástroj po tom, co jsme jim zazpívali nějakou koledu. Postavičky jsme našli a vrátili do Betlému všechny, takže jsme se mohli vydat domů.

Společně jsme večer došli ke stromečku na zahradu, pod kterým na nás čekaly dárečky. Zazpívali jsme si společně pár koled, rozdali dárečky a šli jsme domů na výborný bramborový salát a řízek. Po večeři jsme si začali rozbalovat dárky a cpali jsme se cukrovím a ovocem. Taky jsme si zahráli s Mrakem a Luckou pár her, jako např. městečko Palermo.

V neděli jsme si šli ještě na chvíli užít ven sněhu. Začalo to sněhovou bitvou, kdy každý měl dvě koule, kterými se mohl trefovat do ostatních a nenechat se od nikoho vybít. Také jsme si zahráli Škatulata, škatulata a Eskymáckou honičku (při které začalo sněžit), kdy se smí pohybovat pouze ve vyšlapaných cestičkách. Když jsme se pořádně vyřádili, šli jsme na oběd, dobalit všechny věci a brzy jsme se již přesunuli na nádraží. Jelikož zase sněžilo, tak jsme byli rádi, když už přijel vlak a jeli jsme do Prahy za rodiči, kterým jsme pak všechno mohli vyprávět!

Aktualizováno Pátek, 02 Březen 2018 11:42
 

Cepnická listopadová výprava

Tisk

Byla nebyla, jedna roubená chaloupka. Spokojeně si žila uprostřed polí, sama samotinká a pomalu chátrala. Bylo jí stále smutněji, střecha už pomalu propouštěla vodu, dřevo hnilo a vše bylo smutné, až si jí všimli hodní lidé. Porušené věci odstanili, celou chaloupku vzali a přestěhovali do nového místa, kde bylo spousty kamarádek a kamarádů baráčků, a kde ji bylo moc pěkně. A hlavně, hodní lidé ji dali dohromady, udělali novou střechu, vyspárovali i dali jiný nábytek. A tady, tady se chaloupce mooc líbí dodnes.

Možná se to zdá jako pohádka, ale my opravdu s Cepníky a rodiči takové místo navštívili o jedné neděli v listopadu. Sešli jsme se u skanzenu v Přerově nad Labem, zaplatili vstup, rozdali vánoční pracovní listy a vyrazili vzhůru za dobrodružstvím. V každém domku jsme si přečetli, jak se tam chalupa dostala, odkud původně byla a co je zde všechno opraveno. Také jsme se podívali na hezký interier, včetně nábytku a figurín, které zde byli. Mimo to děti určovaly názvy cukroví, hledali betlémy nebo určovaly názvy oblečení. A když už děti nevěděly, rodiče rádi pomohli.

A když už jsme byli všichni promrzlí, sešli jsme se u místních dílniček, kde si děti mohly ozdobit perník, svíčku, vyzkoušeli si tkát nebo se jen ohřívali v teple. Závěrem jsme rozdali samolepky a razítka do památníčků a děti i s rodiči se rozutekli do okolních hospod nebo vyrazili domů za teplem.

Aktualizováno Úterý, 30 Leden 2018 20:33
 

Kaštanová výprava Cepníků

Tisk

Na říjnovou výpravu jsme se sešli v hojném počtu. Ještě taky aby ne, když bylo tak pěkné počasí a my mohli celý den strávit hraním si v přírodě! Dokonce jsme mezi námi přivítali i několik nováčků. Na nádraží jsme se rozloučili s rodiči a vlakem dojeli do Vraného nad Vltavou.
Každý dostal hned na začátku našeho výletu kaštan a za úkol bylo tento kaštan celý den opatrovat a neztratit ho. Kdo ho totiž neztratí, tak dostane na konci dne razítko do památníčku. Nejprve jsme se vyškrábali do velkého kopce, ale všichni to krásně zvládli a nahoře jsme se nasvačili. Během cesty jsme si zahráli „škatulata, batulata“, několikrát „sedm“ a další hry, nejčastěji s kaštany. Podívali jsme se také na vyhlídku, naobědvali jsme se, a pak jsme si ve skupinkách štafetově předávali kaštany a dopravovali je z jednoho místa na druhé.
Na dalším úseku cesty jsme počítali žluté turistické značky. Nakonec jich bylo kolem 30. Cesta i čas rychle ubíhali a už jsme byli skoro u cíle. Ještě jsme si zahráli jednu hru, nejdříve jsme si řekli, jaká zvířata jedí kaštany a následně jsme ve skupinkách stavěli na zemi obrázky těchto zvířat. Kaštanové obrázky jsme tam zvířátkům rovnou nechali a vydali jsme se na nádraží. Tam jsme si během čekání na vlak stihli rozdat samolepky a razítka těm, kterým se podařilo neztratit svůj kaštan. A jeli jsme do Prahy za rodiči!
Na fotky se můžete podívat tady.

 

První jednodenka Cepníků v novém školním roce

Tisk

Původní plány byly trochu odlišné a těšili jsme se, že (někteří z nás poprvé) pojedou na vodu a sjedeme si Berounku z Berouna do Karlštejna či dále až do Zadní Třebaně. Počasí tomu však nechtělo a místo krásného podzimu nám nachystalo zimu a zataženo. Naštěstí ale nepršelo, a tak jsme se rozhodli užít si společný den venku i tak.
Vlakem jsme dojeli do původního startu - do Berouna. Odtamtud jsme se vydali po červené a poté po cyklostezce podél řeky směrem do Srbska. Hned jak jsme vystoupili z vlaku, rozeběhly se všechny děti na hřiště. Nezůstali jsme tam ale dlouho a dobře jsme udělali. Za chvíli jsme se totiž zastavili u koní, kteří se na nás přišli zvědavě podívat. Brzy jsme si udělali pauzu na svačinu a když byli všichni posilnění, zahráli jsme si hru. Udělali jsme čtyři dvojice, každá dvojice si vybrala jednu barvu karet a následně bylo úkolem posbírat všechny kartou s touto barvou.
Pokračovali jsme dále, až na Alkazar, kde jsme si nejdříve pohráli na hřišti, a pak jsme se naobědvali. Velké nadšení mezi dětmi vzbuzovala také skála, po které se všichni snažili vylézt nahoru, což ovšem nevzbuzovalo již takové nadšení u vedoucích a rodičů. Proto jsme si šli raději zarhrát další hru. Tentokrát i s rodiči. Každá rodinka dostala čtyři kuličky jedné barvy a úkolem bylo přemístit všechny kuličky cvrnkáním ze startu do cíle.
Pak jsme se zase o kousek posunuli dále, kde jsme si zahráli trojnožku a také jsme se šli podívat do tunelu. Došli jsme až na konec, i když tam byla pořádná tma. Naštěstí měli někteří s sebou baterky, takže jsme se neztratili. A už jsme se vydali opět na cestu, dali jsme si ještě jednou svačinu a došli jsme až do Srbska, kde jsme akorát stihli vlak. Tak zase příště!
Na fotky se můžete podívat tady.

Aktualizováno Úterý, 17 Říjen 2017 18:54
 

Kalíšek

Tisk

Je tomu již mnoho let, kdy nebyl ještě vůbec k dispozici internet a počítače byly stále ještě o velikosti celého pokoje. Už tehdy existoval oddíl Kalich, který se scházel na své pravidelné činnosti. I v té době bylo však potřeba předávat informace – o schůzkách, o výpravách, o táborech a dalších nejen organizačních věcech. Proto vždy byl k dispozici skupinový nebo táborový časopis, který všechny tyto věci sděloval a oznamoval.

Dnes je již jiná doba, všechny informace jsou k nalezení na internetu, skupinových stránkách nebo jiných informačních tocích. Retro prý dnes letí. Ne, že bychom tím chtěli zůstat vždy in a v módě, ale myslíme si, že je dobré mít některé informace i doma tištěné a snadno dohledatelné. I proto bychom chtěli obnovit myšlenku skupinového občasníku Kalíšek, ve kterém se dozvíte informace o tom, co se kde šustne, o termínech a informacích na akce a spoustu dalšího užitečného, ale i zajímavého.

Všechna čísla ke stažení budou přibývat v sekci Ke stažení a už nyní si můžete přečíst první číslo.

Za redakci Činčila

Aktualizováno Středa, 28 Září 2016 08:37
 

Kronika dětí z tábora

Tisk

3.7. Lucka
Náš druhý táborový den započal po propršené noci narušené Šamanovým viděním. A když už jsme u toho šamana, asi bych vám to měla nějak blíže vysvětlit. Po asi hodině spánku nás přišel vzbudit jeho poskok a sdělil nám, že měl Šaman vidění, a že nám to musí také říct. Tak jsme vylezli z vyhřátých spacáků, oblékli si pláštěnky a vydali se za ním. Tam jsme chvíli pokecali, seznámili jsme se s náčelníky kmenů, kteří si nás rozebrali a vydali jsme se zase spát.
Ale teď už zase zpátky. Ráno jsme se za zvuků kytary vypotáceli před svá týpí a s radostí začali nový den raníčkovou hrou. Pak následovala snídaně a první ranní nástup, na kterém jsme se dozvěděli co nás čeká a nemine. No a první z oněch aktivit byl turnájek v Ringu. Když jsme dohráli a snědli svačinu, plni sil a očekávání jsme se vydali do lesů sbírat suroviny na náš první táborový oheň. Následoval zasloužený oběd a polední klid, který jsme my, jakožto služba, využili k mytí nádobí.
Odpolední program se skládal z přípravy již zmiňovaného slavnostního ohně. V mezičase jsme se tak nějak postupně nasvačili a hned se zase vrátili k práci. Pak zbyl čas ještě na nějaký ten výukový bloček věnovaný mapám, po kterém následovala večeře a večerní nástup. Po něm jsme se začali připravovat na oheň, u kterého jsme strávili zbytek večera, a po kterém jsme, plni zážitků, šli spinkat.

Aktualizováno Čtvrtek, 01 Březen 2018 12:45 Celý článek...
 

Video z Vánočky

Tisk

Zde je odkaz na video z Vánoční výpravy. Autor videa: Mrak
http://www.youtube.com/watch?v=55-IYYQFh5E&feature=youtu.be

 

 


Strana 2 z 2

Podporují nás

Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner

Kdo s tebou brouzdá

Právě připojeni - hostů: 15