Dubnová výprava očima Ondry

Kronika z dubnové výpravy

Dne 18.4. jsme se sešli na Smíchovském nádraží s jasným cílem. Dostat se na vrchol Plešivce a najít zprávu od našeho agenta v utajení. Nebyli jsme sice nejpočetnější skupina, ale i tak jsme se svého cíle nevzdali a vyrazili vlakem ku Plešivci.

Když jsme dorazili k úpatí daného kopce, řekl nám agent Organizace, který šel s námi, že daná zpráva se nachází poblíž Bludné výhybky. Na mapě takové místo nikdo nenašel a ani agent nevěděl, kde přesně se dané místo nachází, ale tušil, jak se k němu dá dostat a tak jsme vyrazili. Po cestě jeden z členů výpravy poznamenal, že výhybku by hledal poblíž kolejí a ne na kopci. Inu doufali jsme, že jdeme správně.

K samotné cestě toho není moc co říct, krom toho, že jsme hráli hry a učili se poznávat různé rostliny, jako třeba Šťovík, který je neobyčejně kyselý, když se někdo odváží ochutnat jeho listy.

Bylo už kolem poledne, když jsme dorazili k jedné z vyhlídek Plešivce. A tehdy jsme ho spatřili. Srub a nad ním nápis U Bludné výhybky. Tak přeci jen jsme šli správně! Po delším průzkumu okolí jsme našli kovovou pikslu a v ní vzkaz, který po vyluštění zněl následně: Babička je dnes. Děláte Wakurafu. PS. Spalte železo, Vlijte vodu do vany.

To moc smysl nedávalo, naštěstí agent, který šel s námi, poznal, že se jedná o kódový jazyk a přeložil to ještě jednou. Nepřítel chce zničit Organizaci. Jmenuje se Wkurafu. Připravte se na něj.

To už alespoň mělo hlavu a patu. Jako odpověď jsme tam nechali zprávu napsanou na březové kůře, protože nikdo neměl po ruce papír, a ta zněla: “Zpráva přijata, buďte klidný”. Pak jsme se naobědvali a šli se ještě se podívat na vrchol Plešivce. Byla to námaha. Ale stálo to za to.

Pak nás čekala daleko snazší cesta dolů z kopce a následná cesta domů.